Drahomila (26): Babička měla moc ráda svou chalupu. Dodnes se tam zjevuje a říká, že máme vymalovat

Babička sice nežije už déle jak tři roky, ale to jí nebrání v tom, aby se na nás přišla sem tam podívat. Společně s bratrem Richardem (27) se staráme o chalupu, kde prožila poslední roky svého života. Když jsem ji jednou v noci spatřila u své postele, strach jsem vůbec necítila.

Mohlo by Vás zajímat:

Zoja (28): Dceřina postýlka se v noci začala sama hýbat, to přišla na návštěvu zesnulá babička

Babička nám před smrtí odkázala chalupu

U babičky Hanky jsme s bráchou trávili snad každé léto. Babička nás naučila všemu potřebnému k životu na vesnici. Dědu jsme nikdy nepoznali, zemřel, když jsme byli malé děti. Babi Hanka ho ale dokázala zastat. Učila nás, jak se stahují králici z kůže a jak se řeže dříví. Mám díky ní na dětství jen ty nejlepší vzpomínky.

Nastal čas, kdy jsme s bráchou přestali k babičce jezdit pravidelně. Oba jsme vyrostli a už nás nelákalo trávit tam prázdniny. Neznamenalo to, že bychom se s babičkou nevídali. Jen už to nebylo tak často.

Když nám mamka řekla, že je babička nemocná a co nevidět zemře, hned jsme za ní jeli. Hanka nám řekla, že by byla ráda, abychom se o její chalupu starali s bráchou společně. Byla to pro nás čest, protože jsme tam de facto vyrůstali. Než babička zemřela, chalupu nám odkázala. Byli jsme připravení se o ni řádně postarat.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (27): Můj děda se mnou komunikuje i po smrti. Jednou mi to zachránilo život

Jednou v noci mě babička navštívila

Chalupu jsme uklidili, ale s ničím jsme nehýbali. Nemělo smysl cokoliv měnit. Vše nám připomínalo babičku. S Richardem jsme se na chalupě střídali. Občas tam jel on se ženou, nebo já s přítelem Radkem. Téměř tři roky se nestalo nic mimořádného. To teprve nedávno. Když uplynuly tři roky od babiččiny smrti.

Byla jsem zrovna na chalupě sama. Uprostřed noci jsem se probudila a viděla babičku, jak stojí ve dveřích. Měla na sobě svou rudou zástěru. „Krásně se tady o to staráte," pronesla. I když jsem se měla v danou chvíli bát, takový pocit se nedostavil. Neměla jsem potřebu utéct, nebo třeba rozsvítit. Naopak!

Užívala jsem si tak vzácnou chvíli, jakou bylo setkání s babičkou. „Jen byste mohli vymalovat stropy," dodala a koukala nahoru. „Provedeme, babi," špitla jsem. Babi mi vzduchem poslala pusu a zmizela. Usínala jsem s blaženým pocitem. Cítila jsem v sobě tolik lásky. Hned ráno jsem jela koupit barvy a vrhla se do díla.

Mohlo by Vás zajímat:

Matyáš (30): Po letech jsem našel ztracený míček. Myslím si, že mi ho daroval zesnulý táta

Babička nám ze záhrobí pomáhá s péčí o chalupu

Za týden jsme se měli s Richardem na chalupě vystřídat. Neřekla jsem mu, co jsem tam zažila. Nebyla jsem si zcela jistá, jestli by mi věřil. Divil se, jak mě napadlo vymalovat stropy, ale zbytek práce dodělal za mě. Když jsme se za další týden na chalupě potkali, Richard se mi hned svěřil. „Asi mi to neuvěříš.." začal rozrušeně.

„V noci za mnou byla babička. Děkovala za ty stropy a požádala mě, abych vyměnil kamna. Tak jsem to udělal," řekl a mě došlo, že se s ní setkal i on. „Máš mě za blázna, co?" zjišťoval opatrně. Já se jen usmála a řekla: „Jak si myslíš, že jsem přišla na ty stropy? Sama?" A tehdy brácha pochopil. Babička se nám čas od času zjeví a řekne, co je třeba na chalupě udělat. Nikomu dalšímu jsme to neřekli. Je to tajemství nás tří.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Erika (28): Rok po smrti rodičů jsem zažila neobvyklé setkání. Teď už vím, že jsou stále s námi

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.