Klára (27): Můj děda se mnou komunikuje i po smrti. Jednou mi to zachránilo život

Co si pamatuju, děda František mi byl daleko bližší než druhý děda Richard. Ráda jsem s ním trávila čas, byl hrozně laskavý a dobrý. Celé hodiny jsme si vydrželi povídat a já k němu vzhlížela. Bylo mi 15 let, když náhle odešel. Dostal infarkt. Nečekala jsem, že už máme tak málo času. Tak jsem v našem povídání pokračovala dál a přemýšlela, co by mi děda asi poradil.

Mohlo by Vás zajímat:

Evelína (23): Děda umřel, když jsem byla ve Francii. Věděla jsem o tom dřív, než mi to řekla mamka

Začala jsem si s dědou povídat před spaním

Vyprávěla jsem mu, jaký jsem měla den, co mě čeká a ptala jsem se, jak se má on. Nesmírně mě to uklidňovalo. „Netušíš, jak mi chybíš," šeptala jsem do tmy. Věřila jsem, že za mnou chodí. Vždy se zahýbala záclona, tělo mi ovinul zvláštní chlad, ale cítila jsem se v bezpečí. Před spaním jsem na něj myslela, a tak se mi o něm často zdálo. „Nejsi na to už trochu velká?" popichovala mě máma.

Jeden den jsem cítila silné nutkání. Věřím na intuici, takže to neberu na lehkou váhu. Šlo o maličkosti. Zapnout náhle televizi, podívat se na hodinky nebo otevřít určitou knihu. Časem jsem si začala všímat, že se na různých místech opakovala čísla. Tak jsem si je začala zapisovat. Nevím proč, ale cítila jsem, že bych měla. „Mami, já si myslím, že se mi děda snaží něco říct," svěřila jsem se mamce. Koukala na mě tenkrát dost podivně.

Mohlo by Vás zajímat:

Andrea (22): Děda řekl babičce ve snu temné proroctví. Bohužel se vyplnilo

Vím, že za tím bylo něco víc

Nikdy v životě jsem si nevsadila. Za pár dnů jsem ale náhodou na internetu viděla čísla, která se ten den táhla. Byla naprosto totožná s těmi, která jsem si zapsala. Ale já neměla vsazeno. Víc než o peníze mi šlo o neobvyklou sílu, která mě k těm číslům navedla.

Dva týdny po této události jsem letěla do Řecka. Na letišti jsem si chtěla koupit časopis, abych se měla čím zabavit. Když jsem ho zaplatila a otevřela, jako první jsem uviděla větu: „Byl jsem to já, děda." Vůbec jsem nechápala, jak je to možné.

Mohlo by Vás zajímat:

Verča (28): Děda tvrdil, že posmrtný život existuje. Dokázal mi to osm let po pohřbu

Děda mi zachránil život

A to nebylo všechno. O několik týdnů později jsem si od rodičů půjčila auto, abych jela s kamarádkami na víkend. Celý den jsem všude viděla jedno slovo - NE. Třeba jsem si pustila zpravodajství v televizi a na spodní části dobíhal titulek, ze kterého jsem viděla jen poslední dvě písmena. Bylo to samozřejmě ne...

Rozhodla jsem se poslechnout intuici a jet až druhý den ráno. Dobře jsem udělala. Na dálnici, po které jsem měla jet, se stala hromadná nehoda. Když jsem si pustila rádio, v rozhovoru zazněla věta: „Byl jsem to já." A pak začala hrát písnička Slzy tvý mámy, kterou jsme s dědou zbožňovali. Od té doby plně respektuju znamení, která mi přichází do cesty. A věřím, že mě děda chrání.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Hubert (36): Vždycky mi velmi záleželo na vzhledu. To jsem ještě netušil, koho jednou budu mít doma

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.