Tereza (27): Na chalupě už se to nedá vydržet. Musím vymyslet, jak se zbavit duchů

Když si můj partner Jirka (30) pořídil starou chalupu, těšila jsem se, že budeme mít místo na relaxaci. Jenže už během několika návštěv vyšlo najevo, že chalupa je plná duchů.

Mohlo by Vás zajímat:

Zlatuše (21): Kamarádčin autistický syn mi pomohl rozluštit záhadu ducha na chalupě

Přítel se nadchl pro polorozpadlý dům

S Jirkou bydlíme v malém bytě uprostřed města. Ráno nás budí zvuk tramvaje a klaksony spěchajících řidičů. O nějaké romantice nemůže být řeč. Jirku to poslední dobou štvalo natolik, že začal mluvit o koupi chalupy někde za městem. Mě se jeho nápad líbil, takže jsem sama začala hledat.

Jednoho dne přišel domů nadšený a už ve dveřích hulákal, že našel skvělou chalupu. „Pojedeme se tam hned podívat," pronesl. Na nic jsem nečekala a nadšeně sedla do auta. Od nás to bylo asi třicet kilometrů. Jirka mi celou dobu povídal o chalupě. Čekala jsem malou útulnou roubenku. Až na místě jsem zjistila, že se jedná o polorozpadlou barabiznu, která má k roubence daleko.

„Tohle? To si děláš srandu? Vždyť to co nevidět spadne," pronesla jsem zklamaně. „To se všechno opraví. Je to na prodej za pár kaček," nadšeně obcházel chalupu. Já zůstala stát na místě. Nebyla chuť vidět něco víc. I přes zavřená okna a dveře jsem cítila chlad, který zevnitř vycházel. Modlila jsem se, aby to Jirka nekoupil.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (25): Moje sestra žije v domě, kde podle všeho straší, co mě překvapilo ještě víc, je, že jí to nevadí

Ve vitríně jsem viděla odraz staré ženy

On to viděl jinak, takže za dva měsíce vesele cinkal klíči. Uvnitř to smrdělo po penicilínu. Dům byl zatuchlý a plesnivý. Jirka na něm ale během půl roku odvedl kus práce. Nahodila se nová fasáda, uvnitř se vše vymalovalo a co bylo třeba, to opravil. Nakonec jsem se na první noc na chalupě těšila. Bohužel, nic nebylo podle mých představ.

Jirka odpadl během chvíle, ale já jsem se ještě dlouho převalovala. Měla jsem pořád pocit, že něco slyším. Šlo o šourající se kroky. A k nim se přidaly skřeky. Dlouho jsem to nemohla k ničemu přirovnat. Zoufalé sípání mi ale nedalo spát. Šla jsem si sednout do obýváku, že si budu číst. Sotva jsem usedla na gauč, ve vitríně hned naproti jsem viděla postavu.

Shrbená a velmi stará žena se dívala skrze sklo velmi utrápeným pohledem. Když jsem se otočila, nikdo tam nestál. Vyděsilo mě to, takže jsem se rychlým krokem vydala zpět do ložnice. Jenže na schodech jsem pro změnu spatřila staříka. Zbývající schody už jsem vyběhla.

Mohlo by Vás zajímat:

Světlana (62): Koupili jsme si na důchod malý domeček za městem, kousek od hřbitova, zdá se, že nás v domě bydlí víc

Chci duchy požádat, aby opustili náš dům

Kdybych ty staříky viděla jen v noci, ale já je vidím i přes den! Prochází se po zahradě, nebo sedí na gauči. Nejsem včerejší a vím, že to jsou duchové. A dokonce i vím, jak se tam vzali. Naše chalupa není žádnou chalupou. Dům byl dříve chudobincem. Žili v něm staří lidé, kteří vlastně jen čekali na smrt.

A jak se zdá, někteří z nich v domě žijí dál. Zdají se být neškodní, někdy mám pocit, že se na mě i usmívají. Jde o můj pocit. Cítím se tam nesvá. Jen si to představte. Sedíte na gauči, chcete si v klidu vypít kávu a vedle vás sedí duch starého muže. Uznejte sami, není to zcela normální. U Jirky oporu nehledám, on je totiž nevidí. Musím najít způsob, jak s nimi komunikovat. A pak je požádám, aby opustili náš dům.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (19): V noci jsem ukradla svíčku z dětského hrobu. Velmi rychle jsem zjistila, jaká to byla chyba

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.