Ingrid (18): Během noci na chalupě mě vzbudila rána do hlavy. Pak jsem zažila něco děsivého

Už to bude šest let, co jsme se vydali s rodiči k dědovi na chalupu. Tehdy s námi jela ještě moje kamarádka Niki a brácha si s sebou vzal kamaráda Honzu. Měly to být skvělé prázdniny, které se ale nepovedly. Jednu noc jsme totiž zažili něco strašidelného.

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (61): Kamarádka mi tvrdila, že se jí na chalupě nevysvětlitelně ztrácejí věci. Nevěřila jsem jí, dokud jsem u ní nepřespala

Vyprávěla jsem příběh o zesnulých dětech

Mně a Niki bylo dvanáct let, brácha je o tři roky mladší. Moc jsme se na chalupu těšili, protože jsme si tam vždycky užili spoustu legrace. My děti jsme spaly v jednom pokoji. Táta nám k sobě srazil postele v horním patře. Pokoj byl trochu syrový, nebylo v něm nic mimo postele a televizi. Nám to ale nevadilo, protože jsme se dokázali zabavit jinak.

První dvě noci proběhly v pohodě. Vyprávěli jsme si strašidelné příběhy a já si vzpomněla na ten, který mi kdysi líčila babička. ,,Říkala, že tady v chalupě kdysi žila žena se dvěma dětmi. Nešťastnou náhodou zde ale obě zahynuly. Jedno prý vypadlo z okna tohoto pokoje a to druhé se za neznámých okolností utopilo,“ začala jsem.

Všichni seděli, nehnuli brvou a napjatě poslouchali. ,,Babička mi vyprávěla, že než chalupu koupili, říkalo se, že ty děti tu straší,“ pokračovala jsem. ,,Už toho nech, já se bojím,“ začal brácha. Tak skončilo moje vyprávění a šlo se spát. Kluci usnuli jako první a my s Niki chvíli po nich. V noci mě ale vzbudila rána do hlavy. ,,Au, co to bylo?“ pronesla jsem.

Mohlo by Vás zajímat:

Ondřej (26): Chvástal jsem se, že vydržím i týden v chalupě, kde straší. Tamější hrůzy mě ale vyhnaly už po první noci

V noci se začaly dít divné věci

Ostatní spali jako zabití. Pak jsem si všimla, že je kolem postelí dost vody. Strčila jsem do Niki, která spala vedle mě. ,,Vzbuď se,“ sykla jsem. ,,Co je?“ ptala se rozespale. ,,Dívej, kolem postelí je voda. Kde se tu vzala?“ ukazovala jsem na zem. Najednou jsme zaslechly podivné škrabání. Nebylo poznat, odkud přesně vychází.

Pevně jsme se chytly za ruce a čekaly, co se bude dít. Vtom jsme zaslechly, jak někdo škrábe na okno. Za zády jsme zaregistrovaly sípání, jako když se dusíte a snažíte se popadnout dech. ,,Já se bojím,“ fňukla Niki. ,,Jdeme za vašima,“ prosila. Ani mně se to nelíbilo. Jenže najednou jsme se nemohly pohnout.

Intuitivně jsem chtěla křičet, ale nevyšla ze mě ani hláska. Podívala jsem se vystrašeně na Niki, která na tom byla stejně. Kluci pořád spali a převalovali se ze strany na stranu. V hlavě se mi honilo, jak je možné, že my dvě se nemůžeme hýbat a kluci jsou v pohodě. I když byla okna zavřená, v pokoji začalo lehce pofukovat, jako by někdo kolem nás pobíhal sem a tam.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (21): Na tu noční návštěvu dětského hřbitova nikdy nezapomenu. Zažili jsme tam něco mimořádného

Příště si dám pozor na to, co vyprávím

Když jsme uviděly na podlaze mokrou stopu, odpovídala dětské noze. Došlo mi, že příběh, který jsem ten večer vyprávěla, je zřejmě pravdivý. Celou noc nás ty děti strašily. Myslíme si, že to, které se utopilo, nějak vytvořilo tu kaluž. A to druhé, co vypadlo z okna, je to, co škrábalo na sklo.

Ono na tom vlastně nezáleží. Musím říct, že zbytek pobytu jsme s Niki měly oči na stopkách. Příště si dám větší pozor na to, co vypravím a kde to vyprávím.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Valérie (47): S kamarádkou jsme přespaly ve staré hájovně. Co jsme se dozvěděly druhý den, nás šokovalo

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.