Jana (32): Přítel mě odtáhl na venkov a chce, abych se starala o hospodářství. Já mám ale o svém životě úplně jinou představu

Ještě před rokem jsem žila s mámou v malém bytě na okraji Brna. Pak se objevil Petr, velká láska. Brzy jsem se k němu nastěhovala do sousedství rušného společenského života. Uběhlo jen pár týdnů a dozvěděla jsem se pravdu – pro mě krutou – Petrův sen byla samota a malé hospodářství.

Bára (33): Vysnila jsem si život na vesnici. Teď jsem tu ale nešťastná

Snil o chalupě

Všechno bylo fajn až do chvíle, kdy Petr vyrukoval s větou: „Koupil jsem chalupu.“ A dodal nadšeně: „Pro tebe.“ Když viděl, jak jsem se zatvářila, rychle ještě houkl: „Pro nás.“

Myslela jsem, že si dělá legraci. Ale nedělal. Seděla jsem jak opařená a poslouchala, jak na mě chrlí: „Odjakživa to byl můj sen, vypadnout z města na venkov, víš, že vlastně z vesnice pocházím…“ A pak mi vyprávěl, jak měli doma husy, kachny, možná i krávu, co já vím. Moc jsem ho neposlouchala. V hlavě mi znělo jen: „Stěhujeme se.“

Mohla jsem vycouvat, odejít, prostě to rozseknout. Jenže jsem byla zamilovaná a myslela jsem si, že je to jen dočasný Petrův vrtoch. Byt, ve kterém jsme žili, byl jeho, chystal se ho pronajmout, takže by bylo kam se vrátit. A tak jsem začala balit a na tu vesnici šla.

Klára (38): Odmítla jsem příteli dělat služku. Jeho reakce mě nepřekvapila

Bahno, kam se podíváš

Teď stojím každé ráno v holínkách na dvoře, který je plný bláta, a koukám na slepice, které kdákají jako o život. Korunu tomu nasazuje kohout. Petr ho přitáhl včera, prý: „…aby si slepice taky něco užily.“ No a kohout každé ráno, jakmile se rozední, co? Kokrhá! Ani vyspat se nemůžu.

Koukám na slepice, jak běhají po rozbahněném dvorku, kolem spadlého plotu, a jen doufám, že je nějaká kuna zakousne. A budu mít klid. A do toho Petr haleká: „Musíš jim nasypat zrní, takhle: Ná, pipi, puta putá ná…“

Prý budeme mít slepičí farmu. Zatím je těch mrch jen deset, ale Petr se chystá na velké oplocení a velkochov. „Víš, jak jsou dneska ceněná kvalitní vajíčka od slepic z výběhu? A pak přibydou ještě kačeny a husy, to je dneska kšeft!“ To všechno se dozvídám v šest hodin ráno. Já ospalá, Petr plný života se chystá do města, kde sehnal dobře placenou práci na úřadě.

A já jsem odsouzená k životu na vesnici, v bahně, a povídat si můžu tak akorát se slepicemi, protože: „…vydělám dost, kam by ses ještě trmácela.“

Vladislav (45): Sousedovy slepice jsme nenáviděl až za hrob. Vše změnila až jedna nepříjemná událost

Tenhle život nezvládnu

Uběhl měsíc, dva. Petrovi bylo jasné, že je mi všelijak, a snažil se mě ukolébat milováním, kdy mi šeptal jak mě miluje a že by mi modré z nebe snesl. Takže jsem vždycky vyměkla – a co to modré z nebe? Nebylo to modré, ale šedivé a byli to králíci!

„Co to je?“ Koukám na přepravku a v ní je králík. A vedle v kleci jsou hned dva. „My budeme mít ještě králíky?!“
Přikývl s tím, že jsou to dvě samice a jeden samec a že se budou množit a že na nich vyděláme a že… Třískla jsem koštětem o zem – jo, to byla kromě holínek taky moje každodenní pomůcka místo počítače a myši – a vyštěkla jsem: „Končím!“

A teď stojím v rozpadající se chalupě na konci vsi, kde lišky dávají dobrou noc, a říkám si: „Kde jsem udělala chybu? Proč se tohle muselo stát?“

Jdu si balit. Tady opravdu končím. A Petr? Jestli mě miluje, pochopí, pokud ne, ať si tady kdáká se slepicemi sám.

Tomáš (33): Moje žena se po porodu změnila k nepoznání. Stydím se za její mastné vlasy a vytahané oblečení

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].