Eva (24): Rozhodla jsem se živit jako hodinová manželka. Můj přítel to ale kritizuje, prý jsem jak služka

Po studiích jsem se rozhodla cestovat a možná jsem promeškala nějaký čas. Proč se nesnažit dělat něco jiného? Jenže mému příteli se moje volba nelíbí a chce, abych s tím přestala. Že prý se o mě postará. Ale to je přesně to, co já nechci.

Klaudie (35): Manžel ze mě chtěl mít ženu v domácnosti. Ponížil mě proto slovy, jaká nikdy nezapomenu

Kamarádka dostala nápad

Všechno začalo takhle: Seděly jsme takhle jednou s mojí kamarádkou Sabrinou v kavárně, usrkávaly kafíčko a probíraly naše věčné téma, kterým je sex a chlapi. Pak se mě Sabrina zeptala, jestli už mám konečně práci.

„Nemám, asi jsem to s tím cestováním přehnala,“ povzdechla jsem si. „Všude chtějí praxi, ale kde ji mám jako vzít, když mě nikde nevezmou? Jediné moje štěstí je, že se o mě Dan postará – ale to já nechci, víš?“ Sabrina se usmála: „Tak něco vymysli sama. Buď kreativní. Hele, existuje hodinový manžel, ne? Tak proč by nemohla existovat taky hodinová manželka?“

„Cože? To jako budu opravovat kapající kohoutky a zatloukat hřebíky?“

„Kdepak,“ pokrčila rameny Sabrina. „Můžeš dělat všechno, co lidi nestíhají nebo neumí. Uklidíš, uvaříš, pohlídáš psa a tak. A jen když budeš chtít, i za pár hodin si vyděláš slušné kapesné.“

A mně se ta myšlenka zalíbila.

Renata (39): Můj muž dělá hodinového manžela a já šílím. Přemýšlím, co ve skutečnosti podniká za zavřenými dveřmi

Hodinová manželka v akci

Hned večer jsem si o tom promluvila s Danem, mým přítelem.

„Terezo, to nemyslíš vážně,“ odpověděl naštvaně na můj nápad. „Vydělávám dost, nemusíš vymýšlet nesmysly, než najdeš skutečnou práci.“

„To není o penězích,“ namítla jsem. „Chci něco dělat, nesedět každý den doma a čekat, až se vrátíš z práce.“

Zamračil se. „A co když skončíš u nějakého… divného chlapa? Víš, co se může stát?“

„Nebudu dělat nic nebezpečného,“ odpověděla jsem klidně, i když mi srdce bušilo.

Začala jsem s jednoduchým inzerátem: Mladá a spolehlivá slečna pomůže s úklidem, vařením, organizací domácnosti i hlídáním mazlíčků. Dobrodružství začalo.

Hned první den se mi ozvali tři lidé. Paní chtěla přerovnat kuchyň, protože už na to nemá sílu, jeden pán potřeboval pomoct s praním a žehlením a třetí chtěl, abych mu pomohla vybrat dárky pro dcery, protože on nemá ženský cit.

Marie (42): Objednala jsem si hodinového manžela, aby mi opravil pár drobností. A už u mě zůstal

Narušený vztah

Zjistila jsem, že být hodinovou manželkou není vůbec špatné. Dělala jsem drobné domácí práce, pomohla tam, kde byla třeba ženská ruka, pekla koláče, dokonce jsem radila i s výzdobou bytu a s květinami na balkón. Pochvaly mě hřály a byla jsem nadšená z toho, že dělám konečně něco smysluplného. I když jsem studovaná – to mi bylo ale srdečně fuk.

Jenže Dan se čím dál víc mračil.

„Že taky chodíš k rozvedeným chlapům?“ zeptal se mě jednou. „No jasně, ti potřebují nejvíc pomoc ženy,“ odvětila jsem klidně. „Pomoc, jo? Nechci, aby ses tahala po cizích bytech, nakonec se budeš tahat i s nimi,“ uhodil na mě.

„Není to nic jiného než služba,“ oponovala jsem, jenže Dan trval na svém. „Dokud budeš se mnou, nepřeju si, abys tuhle práci dělala! A navíc – je to ponižující! Co mám říct přátelům? Že je moje žena služka?!“

„Služka?“ skočila jsem mu do řeči. „A když tady pro tebe vařím a peru a uklízím, to nejsem služka?!“

Ten večer jsem se podívala na sebe do zrcadla a když jsem se zamyslela nad tím, co dělám, nijak mě to netrápilo. Naopak jsem měla jsem pocit, že za něco stojím. Že mám pro někoho cenu. A taky mi došlo, že stojím na rozcestí. Ono nejde tolik o to, že dělám to, co dělám, ale o respekt ze strany přítele. I o to, že mě chce mít pod kontrolou. A poprvé mě napadlo, jestli je Dan skutečně ten pravý.

Další příběhy ze života →

David (48): Nevím, jak ještě dlouho vydržím přihlížet vypočítavému jednání manželčiných rodičů