Klára (21): Na tu noční návštěvu dětského hřbitova nikdy nezapomenu. Zažili jsme tam něco mimořádného

Kdo v pubertě v noci nešel na hřbitov, jako by nebyl. I já to párkrát s partou kamarádů zkusila. Nikdy se nám nestalo nic, co by stálo za řeč. Až před dvěma lety.

Mohlo by Vás zajímat:

Saša (19): Neuctivé chování na hřbitově se nám krutě vymstilo. Nejvíc to odnesl kamarád Ondra

Odjeli jsme na víkend na chatu

Jsme čtyři kamarádi. Radek, Pavel, Verča a já. Už od patnácti spolu blbneme a vymýšlíme, čím se zabavit. Zkoušeli jsme například vyvolávání duchů, ale nikdy z toho nic nebylo. Možná je to tím, že jsme se dostatečně nesoustředili, nebo to prostě nefunguje.

Když jedno léto Verča navrhla, abychom jeli k jejím rodičům na chatu, všichni jsme nadšeně souhlasili. V té době jsme už byli plnoletí. Chata byla trochu starší, ale na víkendovou pařbu ideál. Když jsme v pátek přijeli, Verča nás vzala na prohlídku okolí.

Zašli jsme do místní hospůdky a cestou zpět se chtěli zastavit na hřbitově. Když se ukázalo, že leží na kopci, docela mě to zarazilo. Nikdy jsem takto umístěný hřbitov neviděla. Většinou se nachází buď na konci vesnice, nebo vedle kostela. Tento byl jiný. Vzhledem k tomu, jaká byla zima, jsme se na něm ten večer příliš nezdrželi.

Mohlo by Vás zajímat:

Nikola (21): Šly jsme s kamarádkou o dušičkách na hřbitov. Slyšely jsme tam něco, při čem mi dodnes tuhne krev v žilách

Všude byly pohřbené výhradně děti

Když jsme odcházeli, měla jsem pocit, že jsem za sebou zahlédla podivné oranžové světýlko. Nikomu jsem nic neřekla. Znáte to, hned by mě označili za strašpytla. Večer pokračoval na chatě, kdy jsme zvesela popíjeli. Pak Radek navrhl, abychom se na hřbitov vrátili.

Mně se nechtělo, přijde mi to neuctivé jít se bavit na takové místo. Jenže všichni byli pro, tak jsem neměla na výběr. Znovu jsme se tedy vydali na cestu. Když jsme na hřbitově byli pár hodin předtím, nesvítila tam jediná svíčka. Nyní ale hořely snad na všech hrobech. Jak jsem procházela mezi náhrobky, došla mi jedna zásadní věc.

,,Všude jsou pohřebné jenom děti. Není to divné?“ zeptala jsem se nejistě. ,,Nikdy jsem nic takového neviděla,“ přitakala Verča. Na tom místě byla cítit velmi podivná energie. Těžko se to popisuje. Měla jsem pocit, jako bych byla součástí hřbitova. I když byly 3 pod nulou, mně bylo krásné teplo.

Mohlo by Vás zajímat:

Ingrid (17): Kamarádka mě přemluvila k noční výpravě na hřbitov. Mohla jsem tušit, že to nedopadne dobře

Noční představení dětských dušiček

Když jsme došli z jednoho konce hřbitova na druhý, nevědomky jsme tím uzavřeli kruh. Pak se začalo dít něco prazvláštního. Všechny svíčky se mohutně rozhořely. Užasle jsme je pozorovali. Pak z každého hrobu vylétly jakoby dětské stíny, které se postupně roztančily.

,,Co to je?“ divili jsme se. Byl to úchvatný pohled! Stovky malých tančících dětiček. Vypadalo to jako nějaký rituál, který měl obrovskou energetickou moc. Občas kolem nás nějaké děťátko prolétlo a usmálo se. Došlo mi, že je úplněk. Během několika málo minut se v okolí rozštěkali psi a celé představení utichlo. Ve vteřině byl hřbitov zase temný a klidný. ,,Tak to bylo něco. Je vám jasný, co jsme viděli?“ žasla Verča. Nikdy jsme o tom nikomu neřekli. Je to něco, co si každý z nás vezme do hrobu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ludvík (31): Na hřbitově jsem potkal zvláštní dívku. Díky jejím schopnostem jsem zase dostal chuť žít

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.