Vanda (24): Kdysi jsme s kamarádkami spojily síly a zažily něco zvláštního. Teď chceme starý rituál oživit

Vanda (24): Kdysi jsme s kamarádkami spojily síly a zažily něco zvláštního. Teď chceme starý rituál oživit
Zdroj: Unsplash

Vanda a její dvě kamarádky kdysi zkoušely spojit své vnitřní síly. Nikol věřila, že spolu dokážou nemožné. A částečně měla pravdu. Svedly například nahlédnout do své minulosti. Dnes se po letech znovu setkávají a mají ještě smělejší plán.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 29. 07. 2021 15:00

Na co ze svého dětství nejradši vzpomínám? Na kamarádky Lauru (24) a Nikol (23). S nimi jsem zažila něco, co si chci vzít do hrobu. Spojily jsme svoje vnitřní síly a zažily něco neuvěřitelného.

Spojily jsme vnitřní síly

Už si přesně nevybavuji, čí to byl nápad. Tipovala bych to na Nikol, která se zajímala o všechno mezi nebem a zemí. Vždycky toužila zjistit, zda neoplývá nějakou mimořádnou schopností. Přála si ovládat telepatii nebo vlastnit šestý smysl. Mě a Lauru použila jako nástroj k tomu, aby to zjistila.

Jednoho dne, bylo nám tak šestnáct, jsme se sešly u Nikol doma. Její pokoj ukrýval mnoho zvláštních věcí. Desku na vyvolávání duchů, různé temné kameny a nespočet svíček. Ještě předtím, než jsme se tam sešly, měla každá z nás úkol. Pomocí meditace jsme se měly dostat do svého nitra.

Nic zvláštního jsem během toho ale nepociťovala. Neměla jsem vidiny ani nic podobného. Nikol ale byla přesvědčená, že spojení nás tří nám leccos ukáže. Stály jsme v kruhu a do pokoje svítil měsíc. Když jsme se vzaly za ruce, projela mnou zvláštní energie. Viděla jsem rozmazané obrazy lidí. Kdo to byl, jsem ale nepoznala.

Nečekaný návrat do minulosti

Nikol byla přenosem energie zcela nadšená. Toužila si to zopakovat. Požádala každou z nás, abychom si přinesly něco, na čem nám záleží. Já měla hned jasno. Jako malá jsem sbírala kameny. Jednou jsem našla jeden hodně zvláštní. Z jedné strany měl něco jako oko. Zda tomu pomohla lidská ruka nebo příroda, říct nedokážu.

Měl ale pro mě velkou cenu, protože jsem ho našla s babičkou, která dnes už nežije. Vzala jsem ho s sebou na další rituál s holkami. Nikol při pohledu na kámen pronesla: ,,To je ono! To je přesně ono! Ten kámen nám velmi pomůže.“ Položila ho doprostřed kruhu, opět jsme se chytly za ruce a zavřely oči. Každá se měla soustředit na svůj dech a vnitřní klid.

Trvalo několik minut, než se něco stalo. Z kamene, který ležel na zemi, najednou sálalo ohromné teplo. Cítila jsem, jak mi pot stéká po těle. Poté přišel záblesk. Vrátila jsem se do minulosti. Lítala jsem po zahradě domu prarodičů. Babička stála ve dveřích a smála se na celé kolo. Pak vyšel děda s dýmkou v puse.

Po letech obnovíme náš rituál

Trhla jsem sebou a spojení se přerušilo. ,,Holky, to mi neuvěříte, co jsem viděla,“ pronesla jsem vzrušeně. ,,To byla tvoje babička s dědou?“ zeptala se Nikol nečekaně. ,,Ano. Jak to víš? Ty jsi to také viděla?“ ptala jsem se udiveně. ,,Viděla. A my tři zmůžeme mnohem víc,“ řekla a sfoukla svíčky. Laura z toho byla úplně v šoku. ,,Jak je to možné?“ zeptala se.

,,Máte schopnosti, o kterých jste netušily. Musíme na tom začít pracovat,“ pronesla odhodlaně Nikol. Během několika následujících setkání jsme se podívaly do minulosti každé z nás. Pro nic jiného jsme nežily. Pak nás rozdělilo Lauřino stěhování. Roky jsme se neviděly. Teprve nedávno jsme se znovu shledaly. Nikol navrhla, abychom začaly tam, kde jsme kdysi skončily. Jen s tím rozdílem, že se podíváme do budoucnosti. Nemohu se dočkat, až zase spojíme síly a pohlédneme na to, co nás čeká.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články