Verča (27): Chci mít jeden den v měsíci jen pro sebe. Přítel o tom nechce ani slyšet

Verča (27): Chci mít jeden den v měsíci jen pro sebe. Přítel o tom nechce ani slyšet
Zdroj: Freepik.com

Verča se bála, že až porodí, přijde o svou svobodu. Přítel sliboval, jak jí bude pomáhat, a když si bude chtít někam vyrazit, nebude to problém. Jakmile došlo na lámání chleba, ukázalo se, jaký je přítel sobec. Nárok na zábavu má jen on, protože vydělává. Divné, že?

Šárka Žižková
Šárka Žižková 17. 01. 2021 08:30

Tušila jsem, že až porodím, mnoho věcí se změní. Člověk si to do poslední chvíle nechce připustit a doufá, že vše zůstane při starém.

Strach o vlastní svobodu

Miloš mě do dětí sice nenutil, ale byl to spíše on, kdo jako první z nás dvou přání mít dítě vyslovil. Myslela jsem si, že budu mít děti až po třicítce, ale přítel chtěl, abychom byli mladí rodiče. Nakonec jsem si říkala, čím dříve budeme mít dítě, tím lépe. Žádné veliké mateřské pudy se ve mně během těhotenství neprobouzely, ale kamarádky říkaly, že to přijde po porodu.

Už během těhotenství mě přepadaly stavy, kdy jsem si říkala, že to nezvládnu. Nejvíce mě děsila představa, jak ztratím svoji vlastní svobodu. Možná to teď někomu zní velmi sobecky, ale bála jsem se třeba, že obyčejná návštěva kadeřnice se stane sváteční událostí. Svěřila jsem se s tím Milošovi, který mě uklidňoval, že mi bude pomáhat.

Sám od sebe řekl, že kdykoliv si budu potřebovat odpočinout nebo někam vyrazit, on se o dítě postará. Říkal to tak, že jsem o tom nepochybovala. Hlavně ze mě spadly obavy. Těhotenství jsem si nakonec užila a těšila jsem se na narození našeho dítěte. Porod byl teda velmi drsnou zkušeností. Tolik bolesti v jeden okamžik jsem si nepředstavovala.

Musela jsem mezi lidi

Už v porodnici jsem cítila, že se ve mně probouzí další moje skrytá stránka. Miminko bylo tak malinké a zranitelné. Bála jsem se s ním manipulovat, ale současně jsem ho musela mít pořád vedle sebe. Okamžitě jsem se do něj zamilovala. Říkám miminko, ale narodila se nám dcera Eliška. Najednou mi obavy o svobodu přišly vážně směšné. Sama sobě jsem vynadala, jak sobecká jsem byla.

První půlrok to bylo pořád stejné. Nakrmit Elišku, přebalit ji, uspat. Když vyšlo počasí, jít ven na stejnou procházku. Už mi z toho šla trochu hlava kolem. Matky na sociálních sítích se předháněly, jak si to doma užívají, ale mě začínal ubíjet stereotyp. Eliška byla hodné miminko a mně najednou začínala chybět alespoň nějaká volnost.

Když jsem přestala kojit, napadlo mě, že už nejsem s Eliškou tak svázaná. Může ji v klidu pohlídat Miloš a já si někam vyrazit. Obvolala jsem kamarádky a domluvila jsem si s nimi na další večer program. Když přišel Miloš z práce, opatrně jsem se ho zeptala, jestli malou pohlídá, protože bych se ráda potkala s kámoškami. Bohužel, zrovna něco měl, tak to nešlo.

Svůj slib nedodržel

Neztrácela jsem naději. Jen jsem ho požádala, aby mi tedy řekl den, kdy má čas, a já se podle toho zařídím. Nakonec jsem ven vyrazila až za týden, protože Miloš měl hodně práce. Strašně jsem se na to těšila. Šly jsme s kamarádkami na večeři, to se ještě mohlo, a pak na dvě sklenky vína. Vyloženě mi to pomohlo na psychiku. Domů jsem přišla nabitá energií a dobrou náladou.

Cestou domů mě napadlo, že si z toho udělám pravidlo. Jednou měsíčně si prostě někam vyrazím, abych věděla, že žiji! Navrhla jsem to doma Milošovi. Ten mi ale řekl, že takhle to nefunguje. On je ten, co vydělává. Pokud má někdo nárok na oddych, je to on. Nikdy mi neřekne, kdy bude rozumně doma, abych nemohla nikam jít. Kde jsou jeho slova, že mi se vším pomůže?

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz. 

Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky

Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky

Související články

Další články