Facebook
Instagram
Karolína má přítele, který se velmi rád vsází. I ona tomu přišla na chuť, takže často vymýšleli různé sázky. Naposledy ale Karolína sázku prohrála a musela splnit nepříjemný úkol. Jak ustála procházku v mrazu v plavkách po sídlišti? Vzdala to, nebo se výzvě postavila?
Většinou, když jsem se s někým o něco vsázela, bylo to jen proto, že jsem věděla, že mám zrovna pravdu. Jakmile jsem si ale nebyla jistá, do sázky jsem raději nešla.
Námět na sázku
Přítel Roman je takový všeználek. Rád mívá pravdu a těžko nese, když se zmýlí. Rád doma rozpoutává různé debaty a sázky. Musím vždy pečlivě promýšlet, zda na to mám, nebo nejspíš prohraji. Naposledy, když jsme se vsadili, to pro mě nedopadlo dobře.
V pátek večer byl u svých rodičů, kteří bydlí asi hodinu cesty od nás. Ráno spěchal domů a zapomněl si zabalit počítač. Nechal ho tam a samozřejmě to zjistil, až když přijel domů. Jenže jsme měli být za další tři hodiny u mých rodičů a vzdálenost mezi námi a jeho rodinou je téměř šedesát kilometrů.
Roman začal: „Vsadím se s tebou, že jsem za dvě a půl hodiny zpátky.“ „Pche, vždyť je to minimálně hodina tam, další hodina zpět a máma tě určitě ještě zdrží. To nedáš!“ řekla jsem. Ten to vzal jako sázku. „Pokud to stihnu, zítra ráno si vezmeš plavky, projdeš se v nich po sídlišti a budeš zpívat: Roman je nejlepší.“
Vyhrál přítel a mě čekal úkol
„Tak co, vsadíme se?“ provokoval mě Roman. „No jasně, to si nenechám ujít. Pokud ale prohraješ, budeš mi týden sloužit. Splníš mi každé moje přání,“ usmála jsem se. Oba jsme si zapnuli stopky a hra mohla začít. Když mi po hodině a dvou minutách od doby, co vyjel, zavolal, že je u rodičů, trochu jsem znejistěla. Vypadalo to, že prohraji.
Mohla jsem doufat už jen v nějakou dopravní komplikaci. Při sázce jsem ale nedomyslela, že je sobota ráno, a tak silnice budou volné. Začala jsem doma nervózně přešlapovat. Představa, že je venku minus pět a já se tam promenáduji v bikinách, mě zrovna netěšila. Začala jsem naší sázky litovat.
Štěstí nestálo na mé straně. Přijel za dvě hodiny a šestnáct minut. Nevím, zdali po té silnici letěl, ale naši sázku vyhrál. Jeho vítězný pohled ve dveřích mě vyloženě vytočil. Nic neřekl, jen se začal na celé kolo smát a zpívat: „Roman je nejlepší, Karolínka prohrála.“ Kdybych vyhrála já, také bych si to užívala, o tom žádná.
Promenáda v plavkách
Celou sobotu jsem se ho snažila zpracovat, abych se vyhnula módní přehlídce v plavkách po obydleném sídlišti. Kroutil hlavou, že to přece nevzdám. „Sázka je sázka, miláčku,“ řekl se šibalským pohledem. Proklínala jsem sama sebe. Bylo jasné, že mě to nemine a musím daný úkol splnit. Ráno mě vzbudil, dali jsme si snídani a pak mě poslal pro plavky.
Dovolil mi alespoň čepici na hlavu, protože tam byla vážně zima. Musela jsem v plavkách vyjít už ze dveří bytu. Jako naschvál jsem potkala našeho staršího souseda, který si mě změřil od hlavy k patě a řekl: „Vy mladí už vážně nevíte, co byste vymysleli.“ Přitom mi koukal na prsa. „Jen pokračujte, pane,“ odsekla jsem rýpavě.
Vyšla jsem z domu a Roman za chvíli vyšel za mnou, aby si ohlídal, že nešvindluji. Ten den byli venku snad všichni sousedé. Každý mě zdravil s nechápavým výrazem. Roman si to celé natáčel. Stačilo mu jedno kolečko kolem sídliště. Nakonec mě to zpívání i zahřálo. Jedno je ale fakt, ze sázení s Romanem jsem vyléčená. Příště mu dám raději za pravdu.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
