Rebeka (26): Půl roku jsem dřela na rekonstrukci sama bez jeho pomoci. Dnes se mým sídlem hrdě chlubí před kamarády

Když jsem dokončila vysokou školu a úspěšně získala titul, moji rodiče byli štěstím bez sebe. Splnila jsme tak jejich velký cíl mít v rodině akademika. Chtěli mi proto pomoct do budoucna a tak mi poskytli finance na to, abych si pořídila vlastní byt.

Adam (42): Přestěhovali jsme se do rodného domu mé ženy, ale idylu nám narušil její bývalý přítel odvedle

Můj přítel mi odmítl jakkoliv pomoct

Byla jsem nadšená, když mi to oznámili. Byt, který pro mě koupili, sice nebyl moc velký a lokalita nebyla rozhodně tou nejlepší, mně to ale bohatě stačilo. Šlo o úplný holobyt bez koupelny či vybavené kuchyně. Rodiče mi řekli, že sice mi ho koupili, na vybavení jsem ale už sama. Já mám ale partnera Jakuba a tak jsem si z toho nedělala moc hlavu. Myslela jsem si, že si byt vybavíme společně a finance i práce se tak rozdělí. Můj plán se ale nesetkal s úspěchem.

„Víš, kolik takové vybavení bytu stojí? To jsou desítky, klidně stovky tisíc,“ pozvedl obočí Jakub, když jsem mu plán oznámila, „a tolik práce, vše montovat, sestavovat, lepit… do toho s tebou nejdu.“

„Ale budeš tam bydlet i ty, nepřišlo by ti fér mi pomoct?“ namítla jsem celkem zklamaně a on se uchechtl.

„Bydlet možná jo, ale bude to tvůj byt, co ti koupili rodiče. Já k němu nemám žádná práva a tak do něj taky nic neinvestuju. Peníze ani čas.“

Lucie (29): Manžel odmítal celý rok pracovat a mé úspory utrácel za hry. Sbalila jsem mu tašky a poslala ho zpátky k mamince

Na vše jsem byla sama

Myslela jsem si, že ho to přejde, že si svůj přístup rozmyslí, to jsem se ale mýlila. Jakub mi opravdu odmítl s čímkoliv pomoct. Jak začala rekonstrukce, zcela se ode mě vzdálil, vídal mě jenom, když jsem zrovna nepracovala, a všechny mé prosby o pomoc odbyl. Musela jsem si tak veškerý nábytek stěhovat a sestavovat sama, neměla jsem pomoc při vymalovávání, všechny technické věci, kterým jsem nerozuměla, byly na mně.

Musela jsem o pomoc požádat rodinu a kamarády a všem potupně přiznat, že můj přítel mi ani nepomohl vybrat koberec či složit postel. Celá rekonstrukce trvala bezmála půl roku a stála mě většinu mých naspořených financí. Na konci mi ale zůstal nádherný, moderní byt přesně podle mých představ, který jsem si ještě celý zařídila svými silami.

Markéta (31): Rodiče trvali na velké svatbě. Když jsme jim řekli, že na ni nemáme, máma přišla s nečekaným řešením

Vodil si ke mně návštěvy a chlubil se

Jakub se se mnou samozřejmě hned vesele nastěhoval. Hned po týdnu, co jsme bydleli, si večer přivedl velkou partu kamarádů, aby jim nové bydlení ukázal. Hrdě je prováděl bytem, co jsem si já navrhla, já zařídila a já zaplatila, a chlubil se, jak je televize skvěle zavěšená na stěně, jak gauč ladí se zdí a jak dobře funguje klimatizace. Kamarádi ho uznale plácali po ramenech a já vše jen tiše sledovala. Nechtěla jsem z toho dělat velkou věc, jenomže pak si Jakub začal zvát někoho na návštěvu skoro ob tři dny.

Neustále u nás byli jeho kamarádi a kamarádky, rodina, vzdálení příbuzní. Dělali hluk a nepořádek, přeskládávali věci a hlavně všichni oslavovali Jakuba za to, kde bydlí. Na mě jako kdyby si nikdo ani nevzpomněl.

Vojtěch (34): Manželka přišla s tím, že chce třetí dítě. Děsí mě to, ale velkou rodinu si upřít nechci

Nechápal moje výčitky

„Víš, trochu mi vadí, jak tady pořád někoho máš,“ přiznala jsem Jakubovi jednoho dne, „nic jsi tu neudělal, s ničím jsi nepomohl a teď si sem bereš lidi jako do muzea.“

„Ty ale naděláš,“ protočil podrážděně očima, „místo toho, abys byla ráda, že tenhle byt někdo vidí a že ho ocení, si ještě stěžuješ.“

Adam (31): Kvůli tajné půjčce od tchána jsem přišel o všechno. U rodinného oběda mě před manželkou bez milosti potopil

Nevím, jestli s ním vůbec chci bydlet

Jakub dodnes nechápe, že problém, který mám, je to, že lidé sice chválí byt, ale ne mě. Ne osobu, co ho celý zařídila a zaplatila, ale mého líného přítele, který se na tom všem jen svezl. Také nechápe, že mi vadí, že mě využil. Že se finančně ani nijak jinak nepodílel, teď se mu ale velmi hodí v bytě žít a chlubit se jím.

Jsem z toho celá rozhozená a musím říct, že tím u mě Jakub dost klesl. Občas uvažuji, jestli s ním vůbec chci bydlet, jestli za to vůbec stojí… jenomže ho mám pořád ráda. Je to pro mě ale těžké, vidět, jak jsem absolutně nedoceněná vlastním přítelem.

Hanuš (52): Obětovali jsme s manželkou úspory na dceřin sen. Když jsem jí navrhl návrat domů, zablokovala si mě

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].