Nikola (22): Přítel nastoupil do práce a nemá na mě vůbec čas. Žárlím na jeho kolegy i večery u piva

smutná
Zdroj: Vygenerováno pomocí AI

Nikola má o dva roky staršího přítele, který už chodí do práce, zatímco ona ještě studuje. A tak už spolu netráví tolik času, jak by si Nikola představovala. To v jejich vztahu vytváří hmatatelné napětí.

Alena Stárková
Alena Stárková 31. 10. 2026 17:01

S Denisem jsme od střední školy a prošli jsme si i stejnou vysokou. Viděla jsem ho tak dospívat a zažila s ním nejdůležitější momenty jeho života.

Přítel začal pracovat a já stále studuji

Denis je o dva roky starší a všechny důležité milníky, jako jeho maturitu nebo promoci, jsme zažili společně. Právě promoce přinesla zatím největší změnu v našem soužití. Znamenala totiž to, že zatímco já ještě studovala, z Denise se stal člověk s titulem, který si začal hledat práci.

A to se mu velmi brzy povedlo. Byl přijat do soukromé firmy zaměřující se na výrobu elektrotechniky. Tím se mu splnil sen, tenhle obor vystudoval a nesmírně ho bavil. Byla jsem na něj pyšná, ale zároveň mě tížila nejistota ohledně společné budoucnosti.

Bála jsem se, že se náš život výrazně změní, že už na sebe nebudeme mít tolik času. Byla jsem zvyklá, že jsme spolu trávili celé dny a měli podobný režim. To se teď mělo změnit. „Děláš, jako bych měl pracovat v zahraničí. Samozřejmě že se uvidíme,“ kroutil Denis nad mými starostmi hlavou, „už si asi nezajedeme uprostřed týdne na výlet, jinak se ale uvidíme každý den po práci.“

Měl čas na všechno, jen ne na mě

„Já vím, ale jsem prostě zvyklá, že jsme spolu pořád,“ namítala jsem tiše. Chtěla jsem věřit jeho slovům a opravdu doufala, že bude vše v pořádku. Od prvního dne jsem ale pochopila, že nic nebude jako dřív. Denis zůstával v práci do šesti, občas i sedmi hodin a potom místo toho, aby šel domů, doháněl mimopracovní aktivity.

Chodil minimálně na hodinu do fitka, další den s kamarády do hospody, někdy se stavil u rodičů na večeři. Navíc si našel nové kamarády mezi kolegy a ti ho začali zvát na bowling a nebo kulečník, a protože chtěl zapadnout do kolektivu, nikdy neřekl ne.

Prý příteli zakazuju mít koníčky

A nejenže jsme se neviděli v době, kdy jsem já byla ve škole a on v práci, ale ani ve volném čase, protože Denis ho trávil jinde. Nejprve jsem mu to neměla za zlé. Věděla jsem, že je důležité, aby se sžil s kolegy, udělal si nové kamarády a nezapomínal na staré. Také jsem chápala, že chce sportovat. Měla jsem ale pocit, že z jeho časového plánu úplně vypadávám. Když jsem tento problém nadnesla, Denise se to dotklo.

„Chodím do práce, kde musím něco dělat od rána do večera, a chci se potom odreagovat, mít čas na sebe,“ vysvětlil mi rázně, když jsem mu řekla, že mi vadí, že každý den chodí domů pozdě, „jak mi můžeš vyčítat, že se chci věnovat tomu, co mám rád, a ne se jenom dřít v kanceláři?“

Bojím se, že se naše situace nezlepší

„Nevyčítám ti to, jenom bych byla ráda, aby sis udělal čas i na mě,“ odvětila jsem. Denis něco zabrblal a vymluvil se na to, že je unavený a jde spát. A tak všechno pokračuje ve vyjetých kolejích.

Vídáme se po večerech, kdy si tak maximálně dáme večeři nebo si pustíme film. Mám pocit, že jsme se odcizili. Neustále si říkám, že je to ode mě sobecké a že až to všechno nebude pro Denise nové, čas si na mě čas udělá.

Už je to ale skoro půl roku, co je zaměstnaný, a nic se nemění. Uvažuji, jestli by nebylo lepší se rozejít a najít si někoho, kdo má podobnější rozvržení dne. Na koho bych nemusela celý den do osmi večer čekat a kdo by byl ochotný si na mě vyhradit čas. Nechci totiž do konce života být uvězněná v roli přítelkyně, která se hodí akorát večer.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte u Ireny Obermannové

Vítejte u Ireny Obermannové

Související články

Další články