Jana (63): Zkusila jsem seznamku. Když jsem dorazila na první rande, čekal mě pořádný šok

Příběhy o životě: Zkusila jsem seznamku. Když jsem dorazila na první rande, čekal mě pořádný šok

Třiašedesátiletá Jana už po rozvodu nevěřila, že by ve svém životě ještě našla lásku. Její vnučka ji ale přesvědčila, aby zkusila seznamku, kde si Jana začala psát se sympatickým mužem. Po dvou měsících se odhodlala k osobnímu setkání. Netušila však, jaké překvapení na ni v kavárně čeká.

Jana Jánská
Jana Jánská 09. 10. 2026 20:00

Všechno začalo u kávy s mou dvaadvacetiletou vnučkou Zuzkou. Snažila se mě přesvědčit, že bych po patnácti letech od rozvodu neměla zůstávat sama a že si zasloužím někoho fajn. Bránila jsem se. V mých třiašedesáti letech mi připadalo randění jako nesmysl a moderní technologie šly úplně mimo mě. Zuzka ale byla neústupná.

Nechtěla jsem se vracet k bolesti z minulosti, kterou mi způsobil můj bývalý manžel Marek. Jenže vnučka mě nakonec přemluvila a během chvíle mi v mobilu vytvořila profil na seznamce. Napsala do něj, že hledám někoho na upřímné povídání a společné procházky.

Osudový profil

Zpočátku jsem všechna upozornění ignorovala, ale zvědavost nakonec zvítězila. Mezi zprávami mě zaujal uživatel s přezdívkou „Vladimír_65“. Profilovou fotku sice neměl, ale psal neobyčejně mile a kultivovaně.

Začali jsme si dopisovat. Nejprve opatrně o počasí a knihách, později čím dál otevřeněji o životních zklamáních a chybách z minulosti. Jeho smysl pro humor a schopnost naslouchat mě naprosto okouzlily. Přistihla jsem se, že na jeho zprávy čekám s netrpělivostí náctileté dívky.

Psali jsme si dva měsíce a Zuzka mě nakonec přesvědčila, že je načase se s Vladimírem setkat osobně.

Nečekané setkání

Navrhla jsem schůzku v kavárně v centru města a Vladimír okamžitě souhlasil. V sobotu odpoledne jsem se nervozitou třásla jako před maturitou. Několikrát jsem se převlékla a neustále se kontrolovala v zrcadle.

Když jsem vešla do kavárny, u stolku v rohu seděl muž otočený zády. Před sebou měl položenou červenou růži, naše poznávací znamení. Zamířila jsem k němu. Jenže když jsem přišla blíž a muž se otočil, polil mě studený pot.

Nebyl to žádný neznámý Vladimír. Přede mnou seděl můj bývalý manžel Marek. Muž, který mě před patnácti lety zradil a zlomil mi srdce.

Staré rány a nové naděje

„Vladimír jsem já,“ vyhrkl Marek, když uviděl můj zděšený výraz.

Cítila jsem se příšerně. Jako by mě znovu podvedl a zneužil mou důvěru. Marek mě se slzami v očích prosil, abych ho alespoň vyslechla. Tvrdil, že celá ta léta svých chyb lituje a že teprve teď pochopil, že jsem byla jeho životní láskou.

Vztekle jsem mu řekla, že mu nevěřím ani slovo, a z kavárny utekla. Další dny jsem strávila zavřená doma. Nechtěla jsem mluvit ani se Zuzkou a připadala jsem si neuvěřitelně hloupě, že jsem se nechala tak snadno napálit.

Marek mi ale každý den psal. Omlouval se a prosil o šanci dokázat mi, že všechno, co mi jako Vladimír napsal, myslel upřímně. Hrdost mi velela, abych si ho zablokovala. Jenže někde hluboko uvnitř jsem pořád cítila to zvláštní teplo a porozumění, které jsem během našich zpráv zažívala.

Po týdnu bezesných nocí jsem mu nakonec odepsala. Napsala jsem, že mě už dvakrát hluboce ranil a že pokud chce něco napravit, bude se muset opravdu hodně snažit. Odpověděl téměř okamžitě. Prý udělá cokoli a dá mi tolik času, kolik budu potřebovat.

V následujících týdnech jsme začali chodit na krátké procházky a občas si telefonovali. Marek na mě netlačil. Otevřeně mluvil o svých chybách a já pomalu cítila, že bolest, kterou jsem v sobě tolik let nosila, začíná ustupovat.

Nakonec jsem se rozhodla dát nám ještě jednu šanci. Nejen kvůli němu, ale hlavně kvůli sobě. Chtěla jsem konečně udělat krok dopředu a uzavřít starou kapitolu jinak než bolestí a nenávistí.

Nevím, co nám budoucnost přinese ani jestli mu ještě někdy dokážu úplně důvěřovat. Jedno už ale vím jistě. Nikdy není pozdě začít znovu. A někdy nás život překvapí právě ve chvíli, kdy už jsme si mysleli, že nás nic nového nečeká.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte u Ireny Obermannové

Vítejte u Ireny Obermannové

Související články

Další články