
Monika se vydala na rande na slepo, kde se setkala s Jirkou. Rande se moc nepovedlo, ale osud se rozhodl, že Jirka z Moničina života jen tak neodejde.
Na online seznamku jsem se přihlásila po tom, co jsem se rozešla s přítelem. Cítila jsem, že potřebuji nový vítr do plachet a napadlo mě, že po šesti letech monotónního vztahu by mi mohlo začít randit pomoct.
Na první pohled působil sympaticky
Měla jsem za sebou již několik schůzek, když na mě vyskočil profil Jirky. Vypadal sympaticky, měl rád cyklistiku, což jsme měli společné a ač na jeho profilu chyběly zásadní informace jako povolání, rozhodla jsem se mu napsat. Domluvili jsme si rande a hned o několik dní později jsme se sešli. Výběr místa nechal na mě, zvolila jsem tedy mou oblíbenou indickou restauraci. Hned jak jsme tam ale vkročili, nastal první problém.
„Indie mi nedělá moc dobře,“ sdělil mi Jirka hned ve vchodu. Nechápavě jsem se na něj otočila. ,„Posílala jsem ti, kam jdeme, tak jsem myslela, že ti to nevadí…“
„Já se na to popravdě nepodíval,“ přiznal a já jen pozvedla obočí, „ale dobře. Dám tomu šanci.“
Vůbec jsme si nerozuměli
Sedli jsme si a začali si povídat. Hned od začátku ale bylo jasné, že si nebudeme rozumět. Měli jsme zcela odlišné názory snad na všechno, vůbec nemohli najít společné téma, hovor vázl. Nejhorší to bylo, když jsme se dostali k rodině.
„Sice zatím nemám vlastní děti, ale mám malou mladší sestru. Zatím není plnoletá, tak ji mám v péči. Naši před pěti lety zemřeli.“
„A to se o ní musíš starat ty? Co její prarodiče? Myslím, že taková zátěž ti úplně musí ničit život,“ pozvedl obočí a nechápavě zavrtěl hlavou. Nerozuměla jsem tomu, jak může podobně necitlivou věc vůbec říct.
„Je to moje sestra, Jirko. Mám ji ráda.“
„To já bych si život nikdy takhle pokazit nenechal,“ pokračoval Jirka dál a mně pomalu docházela trpělivost. Chvíli jsme ještě nuceně konverzovali, pak už jsem to nezvládla.
Rozhodla jsem se rande ukončit
„Promiň, Jirko, ale mám pocit, že to nikam nevede,“ začala jsem opatrně. Jirka mě ani nenechal domluvit.
„Taky mi přijde. Nic ve zlém, Moniko, ale teď asi nejsi to, co hledám. Pojďme to ukončit.“
Jeho souhlas udělal celé rande snad ještě trapnějším, ale nic nemělo na to, když přišel číšník. Při otázce, jak budeme platit, mi řekl: ,,Moniko, já jsem hned říkal, že Indii nemusím… byla bys tak hodná, a zaplatila?„
Myslela jsem, že už ho nikdy nepotkám
Po tomto hrozivém zážitku jsem se do dalších randíček moc nehrnula. Měla jsem hlavně na zařizování důležitější věci, potřebovala jsem změnit typ antikoncepce a čekala mě průběžná prohlídka a moje gynekoložka odešla do předčasného důchodu. Přihlásila jsem se tedy k doktorovi Pospíšilovi, co nastoupil místo ní. Když jsem o pár dní později přišla do jeho ordinace, všimla jsem si vtipného detailu.
Jmenoval se Jiří Pospíšil. Po chvíli zavolali moje jméno a já vešla do ordinace. Nestál tam nikdo jiný, než Jirka z nepovedeného rande.
Byl mým novým gynekologem
„Jirko?“ vydechla jsem rozpačitě. Jirka na mě chvíli koukal, pak se začal hlasitě smát.
„Koukám, že i přes to strašné rande nás osud chce svést dohromady,“ smál se zvonivě. Nevěděla jsem, co mám dělat, bylo to opravdu trapné. Když jsem tam chvíli rozpačitě postávala, Jirka pokynul směrem k převlékací kabince.
„Prosím, slečno. Vypadá to, že jsem váš nový gynekolog… tak se do toho pustíme, ne?“
Chtěla jsem se propadnout hanbou
Snad nikdy jsem nezažila trapnější setkání. Když jsem seděla rozkročená na křesle, chtělo se mi hanbou umřít. Muž, se kterým jsem se už nikdy nechtěla vidět, mě viděl v tom nejvíc osobním rozpoložení. A ještě to vypadalo, že se na můj účet náramně baví!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].