Katka (32): Před pandemií jsem byla společenský tvor, jenže teď se lidí bojím

Když jsem byla konečně plnoletá, začala jsem si pořádně užívat společenský život. Vymetala jsem hospody a diskotéky.

Mohlo by Vás zajímat:

Karel (42): Koronavirus mi sebral titul hlava rodiny. Žena se chytla žezla a odmítá ho pustit

Bez společnosti lidí se neobejdu

Matka ze mě byla trochu nešťastná, protože mi táhlo na pětadvacet a já se stále chovala jako puberťačka. Jen s tím rozdílem, že jsem chodila do práce a uměla si vydělat. Žila jsem jen pro zábavu. Měla jsem velikou partu kamarádů. Neustále jsme někam jezdili. Nebyl problém se v pátek po práci sbalit a odjet na víkend pařit.

Matka s otcem mě téměř na kolenou prosili, abych se zklidnila, našla si trvalého partnera, založila rodinu a hlavně, abych přestala blbnout. Pořád mi opakovali, že už nejsem nejmladší a měla bych žít víc spořádaně. Můj postoj? Jedním uchem tam, druhým ven.

Jedno se jim nakonec vyplnilo. Právě na jedné takové zábavě jsem si našla Romana, se kterým jsem doteď. Bydlíme spolu v malém bytě. Ale ani on mě nedokázal zkrotit natolik, abych se vzdala svého stylu života. Jen se stal jeho součástí. První tvrdá rána přišla zhruba před rokem, když jsem poprvé zaslechla výraz covid-19.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (47): Koronavirus udělal z manžela hypochondra. Nedá se s ním vydržet

Ze dne na den bez lidí

Roman říkal, že co nevidět se všechno zavře. Já si to přeložila po svém a hodlala propařit snad každou noc. Měl pravdu. Během první vlny jsem musela velmi omezit společenský život. Najednou jsem seděla zavřená doma a nevěděla jsem, co dělat. Nebylo kam jít, kde se bavit.

Pro člověka, který žije jako já, to bylo něco strašného. Sedět doma večer u televize mě vyloženě ničilo. Tahala jsem kamarády k nám, abychom alespoň popili. Nikdo nevěděl, co je to za vir, takže se báli a nikdo k nám raději nejezdil. Nezbývalo mi nic jiného než se zabavit sama s Romanem.

Byl to vnitřní boj, protože tolik času jsem v bytě snad nikdy nestrávila. Vymýšlela jsem si různé činnosti. Nakonec jsem se našla ve vaření a pečení. Začala jsem znovu číst. Dokonce jsem začala i cvičit, což jsem nikdy nedělala. Po nějaké době mi alkohol dokonce přestal chutnat. Když se vše zase na chvíli otevřelo, nějak zvlášť jsem se neradovala.

Mohlo by Vás zajímat:

Leoš (39): Kvůli koronavirusu se o sebe přestala žena starat. Tvrdí, že to nemá cenu

Strach z lidí

V létě jsme jeli na dovolenou nakonec jen ve dvou. Najednou jsem se ve velké společnosti necítila dobře. Trápily mě stavy úzkosti z toho, že je kolem mě tolik lidí. Po týdnu na chatě jsem se velmi těšila domů, do našeho bytu, kde jsme jen my dva. Během dvou měsíců se zase všechno zavřelo a já jsem ráda. Nesmíme nikam chodit, hospody jsou zavřené, na chatu nebo někam do hotelu se také jet nesmí. Mně to velmi vyhovuje.

Zcela se mi otočil život. Najednou jsem vděčná, když brzy ráno sedneme do auta a jedeme někam dále od lidí do lesů. Už to ani nepočítám, ale myslím, že to jsou tak tři měsíce, co jsem se nedotkla alkoholu. Raději upeču nějaký zdravý dort. Mám strach z lidí i v krámě. Ne kvůli nákaze, ale kvůli tomu, že tam prostě jsou. Doufám, že se zase srovnám. Jinak se obávám, že mě koronavirus dostihl ze zcela jiného úhlu a přivodil mi úzkosti z lidí. Co myslíte, je to možné?

Mohlo by Vás zajímat:

Lubomír (40): Koronavirus vzal manželce zdravý úsudek. Jsme zabarikádovaní doma, šílím z toho

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.