
Maruška se ocitla bez práce a hrozilo, že bude muset před státnicemi opustit vysokou školu. S pláčem proto nabídla na internetu k prodeji své největší poklady – značkové oblečení a milované knihy. Když po náročných zkouškách převzala od přítele obří papírovou krabici, čekalo ji to nejkrásnější překvapení v životě.
Pocházím z malé vesnice a vysoká škola, na kterou jsem toužila jít, se nachází stovky kilometrů od mojí domoviny. Rozhodla jsem se proto odstěhovat se z domova.
Neměla jsem moc peněz
Moji rodiče nejsou a nikdy nebyli moc bohatí, a tak mi řekli, že ač mě velmi podporují, nebudou schopni mi finančně pomoct s bydlením a ani ničím jiným a že si vše musím zařídit sama. A tak kromě toho, že jsem se přestěhovala pryč a musela si hledat bydlení a sžít se s novou školou, jsem si ještě musela najít práci. To se mi naštěstí podařilo, začala jsem pracovat v malé kavárně za docela slušné peníze.
Během několika měsíců jsem zvládla mít takový příjem, že jsem si mohla dovolit bydlet na koleji, obstarat si jídlo, nakoupit si učebnice a k tomu jsem ještě něco málo ušetřila na svoje zájmy – čtení a módu. Začalo se mi tedy docela dařit, navíc jsem si našla skvělého přítele Tomáše, který mě ve všem nesmírně podporoval.
Přišla jsem o práci
Nic ale bohužel netrvá věčně. V polovině třetího ročníku kavárna, kde jsem pracovala, zavřela a já se uprostřed období státnic a psaní bakalářské práce ocitla bez práce, a tedy i bez peněz. Měla jsem nějaké zásoby, ale ty všechny padly na kolejné a jídlo. Chtěla jsem si najít nové zaměstnání, jenomže jsem toho měla hrozně moc do školy a nic jsem nestíhala. Začala jsem upadat do úzkostných stavů a absolutně nevěděla, co bude dál.
„A co kdybys zkusila prodat nějaké svoje oblečení a knížky?“ navrhli mi rodiče, když jsem jim s pláčem volala, že nevím, co budu dělat, „výdělek z toho tě udrží, než uděláš státnice, a pak si zase najdeš normální práci.“
Rozhodla jsem se prodat všechno své oblečení
Byl to dobrý nápad, ale představa toho, že se zbavím svých oblíbených věcí, mi trhala srdce. Móda a čtení byly mým největším zájmem, milovala jsem svoje kabelky, kabáty, svetry, šaty a sukně. Přežití se ale teď jevilo důležitější, a tak jsem skoro všechno, co jsem měla, nahrála na bazar.
K mé radosti a překvapení se prakticky všechno, co jsem přidala, prodalo. Najednou jsem měla zase peníze a mohla jsem si trochu oddechnout. Nežila jsem si zrovna jako královna, ale stačilo to k tomu, abych vyžila. Úspěšně jsem složila státnice, obhájila si bakalářku a získala titul. Tomáš z toho měl ohromnou radost a řekl mi, že pro mě má za odměnu dárek. Týden po státnicích přišel ke mně na kolej s obrovskou papírovou krabicí. Nechápavě jsem ji otevřela a vysypala na zem veškeré moje oblečení a knihy, co jsem nahrála na bazar.
Můj přítel byl ten, kdo všechno koupil
„Když jsi řekla, že všechny své věci prodáš, bylo mi jasné, jak ti to je líto,“ vysvětlil mi, „a zároveň jsem ti mohl finančně pomoct… tak jsem všechny ty věci koupil. A teď ti je vracím zpátky.“
Byla jsem tak dojatá, že jsem mu skočila kolem krku. Děkovala jsem mu snad hodiny, až mě musel se smíchem odstrkovat a opakovat, že to je v pořádku, že to lidé, co se milují, dělají. Nejenže mě Tomáš finančně zachránil, když jsem na tom byla nejhůř, ale ještě mi dal všechno moje oblečení a knihy zpátky a všechno to udělal naprosto nezištně a tajně, abych se necítila špatně, že ho nějak využívám nebo zneužívám. Bylo to to nejhezčí, co pro mě kdo udělal, a nesmírně to prohloubilo mou lásku k Tomášovi. Jsem si jistá, že je to muž, kterého si chci jednoho dne vzít.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




