Simona (38): Vzala jsem si půjčku, abych vedle bohatého přítele nevypadala chudě. Dovolená odhalila jeho svérázný přístup k penězům

Když jsem poznala Davida, připadala jsem si jako v pohádce. Byl okouzlující, pozorný a na první pohled velmi úspěšný. Vlastnil menší firmu, jezdil v drahém autě a nosil obleky šité na míru. Já jsem pracovala jako asistentka v reklamní agentuře a můj plat stačil tak akorát na nájem, jídlo a občasné posezení s kamarádkami.

Můj přítel je bohatý

Rozdíl v našich příjmech byl propastný, ale on to zpočátku nedával nijak najevo. Byli jsme spolu teprve tři měsíce, když přišel s nápadem, který mi vyrazil dech.

„Co bys řekla na dva týdny na Mauriciu? Potřebuju si odpočinout a chci tě vzít s sebou,“ řekl mi jednoho večera nad sklenkou vína.

Srdce se mi rozbušilo. Znělo to neuvěřitelně, ale hned vzápětí mě polil studený pot. Neměla jsem na takovou cestu peníze. Ani náhodou. Když jsem se mu to snažila opatrně naznačit, usmál se a řekl, že letenky a ubytování vyřeší, ale že by byl rád, abychom se o běžné výdaje na místě dělili.

„Nechci, aby sis připadala, jako že si tě vydržuju. Jsme přece partneři,“ vysvětlil mi s milým úsměvem. Znělo to vlastně hrozně moderně a rozumně.

Markéta (50): Za šrot utrácí tisíce, mně počítá každou korunu. Život se skrblíkem mě v padesáti už nebaví

Dluh kvůli dovolené

Jenže i tak to pro mě znamenalo obrovský výdaj. Mauricius není levná destinace. Navíc jsem vedle něj nechtěla vypadat jako chudá příbuzná. Potřebovala jsem nové plavky, nějaké letní šaty, hezčí kufry, prostě věci, které by ladily s jeho luxusním životním stylem.

A tak jsem udělala tu největší hloupost svého života. Vzala jsem si spotřebitelský úvěr. Nebyla to malá částka, ale přesvědčovala jsem sama sebe, že to za to stojí. Byla to investice do našeho vztahu. Viděla jsem nás, jak se držíme za ruce při západu slunce, jak večeříme mořské plody a pijeme koktejly. Chtěla jsem si ten sen užít se vším všudy.

Peníze mi přišly na účet během pár hodin a já se vrhla do nakupování. Když jsme o pár týdnů později seděli v letadle, měla jsem na sobě nové šaty, v kabelce slušnou zásobu eur a hlavu plnou očekávání. Byla jsem přesvědčená, že tahle dovolená náš vztah posune na další úroveň.

Pavlína (44): Závidím kamarádce, jak si s manželem užívají života. Můj skrblík drží kasu a nepustí peníze za zbytečnosti

První mráček v ráji

Realita mě ale udeřila do tváře hned po příletu. Cesta z letiště k našemu hotelu byla dlouhá a my si vzali taxi. Když jsme dorazili před obrovský, luxusní resort, taxikář nám řekl cenu. Bylo to zhruba padesát eur. David vytáhl peněženku, pečlivě odpočítal pětadvacet eur a pak se na mě podíval.

„Tvoje polovina, zlato,“ řekl s naprostou samozřejmostí, zatímco taxikář stál u kufru a čekal. Zčervenala jsem až po kořínky vlasů. Rychle jsem začala lovit v kabelce peníze, abych nezdržovala. Samozřejmě jsme se domluvili, že se budeme dělit, ale čekala jsem spíš, že on zaplatí taxi a já třeba první večeři. Ne že budeme rozpočítávat každou položku na místě na centy. Ale to byl teprve začátek.

Hotel byl nádherný, přesně jako z katalogu. Bělostný písek, tyrkysové moře, palmy. Jenže Davidův přístup k penězům mi začal tenhle ráj velmi rychle kazit. Leželi jsme u bazénu a já jsem dostala žízeň. Chtěla jsem si objednat ledový čaj.

David si vzal nápojový lístek, podíval se na ceny a zamračil se. „Šest eur za obyčejný čaj? To se zbláznili. Koupíme si vodu v supermarketu, je to kousek za hotelem,“ prohlásil a lístek vrátil číšníkovi.

„Mám na to chuť, klidně si to zaplatím,“ ohradila jsem se. Podíval se na mě, jako bych právě navrhla, že půjdeme loupit.

„Je to zlodějina, Simono. Jestli chceš vyhazovat peníze oknem, tvoje věc. Ale já se na tom podílet nebudu.“

Justýna (53): Z manžela se stal chorobný skrblík. Začínám se za něj stydět

Každé euro pod drobnohledem

Situace se zhoršovala každým dnem. Zjistila jsem, že jeho bohatství nepramení z toho, že by peníze uměl vydělat a užít si je, ale z toho, že je chorobný skrblík. Každý účet v restauraci dlouze studoval. Pokud jsme si dali předkrm napůl, trval na tom, že si ho na účtence pečlivě vydělí. Byla jsem z toho vyčerpaná a cítila jsem se neuvěřitelně poníženě.

Zlom přišel pátý den. Byli jsme na procházce v nedalekém městečku. Bylo obrovské horko a já uviděla stánek se zmrzlinou. Měla jsem na ni hroznou chuť. Šla jsem k pultu a objednala si dva kopečky. Prodavač mi řekl cenu – šest eur. David, který stál za mnou, najednou ztuhl.

„Tři eura za kopeček zmrzliny? Zbláznila ses? Víš, kolik by to stálo u nás?“ vyhrkl docela nahlas, až se po nás pár turistů ohlédlo.

Byla jsem v šoku. „Davide, platím to já ze svého,“ zasyčela jsem tiše, podala prodavači peníze a vzala si kornoutek. Celou cestu zpátky k hotelu mi dělal přednášku o finanční gramotnosti. O tom, jak lidé jako já nikdy nebudou bohatí, protože neumí přemýšlet nad hodnotou peněz. Že je to princip, že se člověk nesmí nechat odírat.

Šla jsem vedle něj, zmrzlina mi tekla po ruce a mně se chtělo brečet. Ne kvůli té zmrzlině. Kvůli tomu, že jsem si uvědomila, s kým vlastně jsem.

Magda (39): Můj nový přítel je podivný skrblík. Krade dokonce toaletní papír v restauraci

Přišla jsem o iluze

Ten večer jsme měli tichou domácnost. Seděla jsem na balkóně našeho drahého pokoje, dívala se na tmavé moře a poslouchala šumění vln. V ruce jsem držela telefon a dívala se na zůstatek svého účtu. Z té půjčky mi zbylo sotva pár tisíc a před sebou jsem měla ještě týden „dovolené snů“. Týden s mužem, který mi vyčítá každé euro, které utratím za vlastní radost, zatímco sám nosí hodinky za sto tisíc.

Vsadila jsem všechno na jednu kartu. Chtěla jsem zapůsobit, chtěla jsem hrát ligu, do které nepatřím, a udělala jsem pro to obrovskou chybu. Dluh, který mě doma čeká, budu splácet další dva roky. Každý měsíc, až odešlu splátku, si vzpomenu na tenhle výlet. Na muže, kterého už teď vlastně nedokážu vystát.

Zbytek dovolené jsme tak nějak přežili. Přestala jsem se s ním hádat. Když chtěl jít do levnější restaurace mimo resort, šla jsem. Když chtěl pít vodu z plastové lahve ze supermarketu, pila jsem ji taky. Už mi na tom nezáleželo.

Věděla jsem, že hned po příletu se s ním rozejdu. Bude to těžké, asi to nepochopí, ale nemůžu jinak. Ta iluze se rozplynula hned první den. Zůstala mi jen hořká pachuť v ústech a splátkový kalendář jako připomínka mé vlastní naivity.

Alena (29): Po svatbě mi došlo, že můj manžel je pěkný skrblík. Dokonce si značí, kolik za mě dosud utratil

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].