
Markéta žije s Petrem dva roky. Vidí, že Petr má divný vztah k penězům. Místo aby si peníze užíval, škudlí, kde se dá. Markéta i Petr proto musí být pro smích svému okolí. Hlavně na dovolené.
Je mi čerstvě padesát a opět není můj vztah perspektivní. Nevím, jak dlouho vydržím být partnerkou skrblíka. Můj přítel Petr se totiž chová jako blázen. Pro korunu by si nechal koleno vrtat.
Nesmyslné šetření mi hodně vadí
Na jednu stranu Petr až nesmyslně šetří, a na straně druhé vyhazuje peníze oknem. Jako například před rokem, kdy jsme byli na autovrakovišti, a Petr tam nakoupil součástky za pět tisíc. „A to vše potřebuješ na své auto?“ ptala jsem se. Petr mi odpověděl, že ty součástky jsou za výbornou cenu, a až je prodá, vydělá na tom pár tisíc. Dodnes se součástky válí ve sklepě.
Petr se ani nesnažil součástky opakovaně prodat na internetu. Na první inzerát se nikdo nechytil, a tak je Petr vztekle odnesl do sklepa a tím to pro něj skončilo. Byl z toho tak rozladěný, že jsem to ihned poznala na jeho chování. Začal mě peskovat, abych více šetřila, že peníze nerostou na stromech.
Loňská dovolená byla jako z hororu
Loni jsem chtěla jet na dovolenou k moři do hotelu. Petr byl zásadně proti. Dovolená v apartmánu v Chorvatsku se mu zamlouvala víc. Jenže pro mě to žádná dovolená nebyla. Ráno jsem udělala snídani a začala připravovat jídlo do chladícího boxu. A že toho bylo na celý den velké množství. Jelikož Petr je jedlík.
Ke svačině chleba se šunkou a vařená vejce. K tomu nakrájené ovoce. K obědu jsem uvařila rýži a masovou směs a na svačinu si Petr přál palačinky. Petr seděl na terase a v devět hodin byl nervózní, kdy vyrazíme. Nasedli jsme do auta a jeli na pláž. Apartmán jsme měli samozřejmě daleko od moře, protože byl levnější.
Vaření se mi znechutilo, už to takto nechci
A večer po příjezdu od moře jsem stála v kuchyni znova. Teplá večeře a příprava obědu na druhý den mi zabraly hodinu. Petr relaxoval a já makala. Navíc Petr vymyslel, že si budeme dělat ledovou kávu doma a ušetříme. „Tak paráda. To už nebudeme chodit ani na kafe? Nechápu, proč nemůžeme jít jako ostatní na jídlo do restaurace. Stojím tu u sporáku víc jak doma. To pro mě není žádná dovolená. Ani nádobí neumyješ,“ remcala jsem.
Loňská dovolená se mi vůbec nelíbila. Když letos přišel Petr s tím, že objedná apartmán v Chorvatsku, kategoricky jsem se ohradila. „V žádném případě. S tebou do apartmánu nejedu. Jediný, kdo přijel z dovolené odpočinutý jsi byl ty. Až začneme chodit do restaurace, můžeme se bavit o Chorvatsku. Chci do hotelu a odpočívat,“ řekla jsem svůj názor. A tak letos nejedeme nikam. Ani jeden jsme neslevili ze svých požadavků.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




