David (43): Manželka mě má za lakomce, jenže září mě finančně ničí. Nechci utrácet za zbytečnosti

Září je odjakživa můj nejhorší měsíc. Jako malý kluk i jako dospívající jsem se do školy nikdy netěšil. Nějakým zázrakem jsem zvládl základku a střední. Ale spíš jsem ty roky přetrpěl. Teď ale září nesnáším z jiného důvodu. Mám pocit, že se v tuhle dobu všichni zbláznili a já mám investovat do pomůcek a kroužků mých dětí všechny své úspory...

Drahuška (46): Jsem zoufalá ze svého syna. Má obrácený denní režim a ovlivňuje to jeho školní výkony

Seznam, ze kterého mě rozbolela hlava

Když mi manželka na konci srpna položila na stůl seznam věcí, které máme dětem koupit do školy, skoro se mi protočily panenky. „To snad není možné, vždyť tohle všechno přece nemůžou potřebovat?“ vyhrkl jsem. Byly tam nové penály, obaly, sešity, pastelky, tašky… a k tomu ještě boty a oblečení. Měl jsem pocit, že polovina věcí by se dala použít z loňska.

Jenže vkus našich dětí se mění jak aprílové počasí. To, co se jim líbilo v minulém ročníku, už není zásadně cool a trendy letos. A nehodlají se mezi spolužáky kvůli tomu nějak ponížit. Jenže když se to vše vynásobí dvakrát a nakonec sečte, je to fakt nepochopitelná částka. Raději bych si za to dopřál nějaký pěkný rodinný pobyt.

Gabriela (61): Dali jsme dceři všechno, co si přála. Teď se nás straní, protože jsme prý toxičtí

Doma máme dusno

A aby toho nebylo málo, syn i dcera rádi mění kroužky. Jedno pololetí baví dceru balet, pak chce zkusit tenis nebo atletiku. Syn se zas zamiloval do fotbalu, ale teď najednou přišel s tím, že bude se spolužáky chodit na basket a potřebuje novou freestyle koloběžku. Kdo ví, jak dlouho mu to vydrží. Každopádně se ke každému kroužku musí vždy kupovat drahé vybavení, které pak třeba skončí na dně skříně. „Podívej, nemusí chodit na všechno, co si zamanou. Nemůžeme jim přece kupovat každou chvíli nové věci,“ řekl jsem manželce, když jsem se snažil seznam trochu proškrtat. Jenže to vyvolalo pěkné dusno.

Karla (27): Můj přítel chtěl za mě všechno platit. Když jsem se s ním ale rozešla, poslal mi vyúčtování na nehoráznou částku

Jsem opravdu ten špatný?

„To jsi vážně takový škrt? Všechno bys jim zakázal. To, že ty nejsi sportovní typ, ještě neznamená, že děti budou sedět doma na zadku,“ vyjela na mě žena. Cítil jsem se hrozně, protože já přece nechci děti o nic připravit. Jsem samozřejmě rád, že se hýbají a neflákají se někde po sídlišti. Jen mám pocit, že už je toho moc a že je manželka zbytečně rozmazluje. Každý rok je to horší a horší. A stojí mě to víc a víc peněz. V práci se musím ohánět, abychom to všechno utáhli, a doma jsem za toho, kdo dětem nic nedovolí. Přitom bych byl nejradši, kdyby si víc vážily toho, co už mají.

Další příběhy ze života →

Marie (40): Manžel zakázal dceři lyžák, ale já ji nechtěla připravit o zážitek. Peníze jsem si půjčila a on teď zuří