
Ivan se ocitl se ve finanční tísni. Požádal o pomoc vlastní mámu, ale místo podpory slyšel jen výčitky a narážky na svůj životní styl. V tu chvíli si uvědomil, že odmítnutí půjčky není to nejhorší...
Když jsem se rozešel s přítelem, byl jsem v šoku, jak rychle se všechno otočilo. Ještě před pár týdny jsme bydleli spolu, plánovali dovolenou a řešili, jestli si nekoupíme psa. A pak bum. Jedno odpoledne jsem přišel domů a zjistil, že jeho věci zmizely. Nechal jen krátký vzkaz. Najednou jsem zůstal sám, v bytě, který jsem věděl, že sám neutáhnu.
Takoví jako já jsou prý nezodpovědní
Zkoušel jsem všechno – přesčasy, kamarády, dokonce i pronajmout pokoj přes internet. Nic z toho nestačilo. A tak jsem nakonec udělal něco, co jsem odkládal: zavolal jsem mámě. Řekl jsem jí, že potřebuju půjčit peníze, aspoň na pár měsíců, než se z toho vyhrabu.
Na chvíli zmlkla. Pak začala mluvit o tom, jak je to složité, že nemá jistotu, jestli by se jí to vrátilo. Připomněla mi, že už mi jednou pomohla, když jsem si kupoval auto. To auto jsem ale dávno splatil. Snažil jsem se jí vysvětlit, že tohle je jiná situace.
Jenže ona dál uhýbala. Vždycky našla důvod, proč ne. A já měl pocit, že nejde o peníze. Že tam visí něco jiného. Nakonec z ní vypadlo, že má strach, že žiju moc rychle, moc luxusně, že utrácím. „Takoví jako ty utrácejí pořád za cestování, drahé oblečení a já nevím, za co všechno. Nejste zodpovědní.“ Bylo to poprvé, co mi naznačila, že si o mně myslí něco takového.
Nikdy mě nepřijala
Došlo mi, co si o mně celé ty roky myslí a jak mě vnímá. Jak vnímá celou naši komunitu. Že jsme jen nějaké klišé z amerického filmu. Žijeme rádoby luxusní život a utrácíme peníze, jako by nebylo zítra. Možná nikdy úplně nepřijala, že jsem gay. Protože za tím jejím „moc luxusní život“ se skrývalo přesně tohle.
Bylo mi jasné, že kdybych byl moje sestra, která od ní dostala půjčku na byt, ani by nemrkala. Jenže moje sestra měla manžela a dítě, zatímco já jsem ten nezodpovědný, kdo zároveň peníze nepotřebuje, protože přece rodinu nemám.
To uvědomění mě zabolelo víc než samotné odmítnutí pomoci. Nešlo o peníze, ale o to, že mě máma vidí jako někoho, komu se nedá věřit. Že se vlastně nikdy nesmířila s tím, kým jsem. A to bolelo mnohem víc než prázdný účet.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].