Monika (42): Invazi šneků do mé zahrady způsobil nezodpovědný soused. Pohrozila jsem mu policií

Lásku k zahradničení ve mně probudil můj tatínek, který už bohužel není mezi námi. Měl neuvěřitelný cit pro rostliny a opravdový dar chápat, co příroda potřebuje. Díky němu jsem se naučila víc než na hodinách biologie. Maminka už na zahradu nemá sílu, ale často ji sem vozím, abychom mohly být spolu.

Pokaždé si přitom vzpomenu na tátu – na jeho nadšení a zápal. S mámou jsme si často říkaly, že se minul povoláním. Pracoval totiž jako dělník ve fabrice. Nikdy si nestěžoval, i když to nebyla žádná lehká práce. Obdivovala jsem tatínkův optimismus a s jeho odchodem se dodnes nedokážu smířit. Péče o zahradu pro mě není jen radost a naplnění, ale taky způsob, jak mu vzdát hold. Nejde pouze o rostliny, ale i o uchování vzpomínek.

Mohlo by Vás zajímat:

Alice (35): Tchyně mi během dovolené zničila zahradu. Přišla jsem nejen o květiny, ale také o vzpomínky

Zahradu mi ničí slimáci

Jedním z největších postrachů každého zahrádkáře jsou slimáci. Nemám pro ně moc pochopení – umí nadělat pěknou paseku. Doteď jsem je zvládla udržet na uzdě, takže rostliny přežily bez větší újmy. Jenže to, co se stalo letos, předčilo všechna moje očekávání. Nešlo o pár šneků, byla to doslova invaze.

Zkusila jsem všechny možné metody. Misky s pivem, rozdrcené vaječné skořápky... Nic z toho nezabíralo. „Co to je?“ divila jsem se, protože jsem měla pocit, že jich každým dnem přibývá. Začala jsem je sbírat ručně, ale byl to boj s větrnými mlýny. Přála jsem si, aby byl táta naživu – ten by si s tím určitě poradil. Myslela jsem, že za to můžou vydatné deště, slimáci vlhko milují. Ale ještě nikdy se jich tu neobjevilo tolik!

„Možná by to chtělo něco silnějšího,“ řekla ustaraně máma.

„Máš pravdu,“ dodala jsem zamyšleně. V zahradnictví jsem nakoupila chemické prostředky. Obvykle se jim vyhýbám, ale někdy prostě není jiná možnost. V téhle situaci jsem je považovala za nezbytné.

Mohlo by Vás zajímat:

Mirka (60): Nad mojí zahrádkou vůbec neprší. Už nemám dešťovou vodu v sudech a země je jako kámen

Zjistila jsem, odkud se berou

Na pár dní se situace uklidnila, ale pak to začalo nanovo. Byla jsem úplně zoufalá. Salát zlikvidovaný, další rostliny měly na kahánku. Už jsem byla rozhodnutá zaplatit si odborníka, abych nepřišla o celou zahradu.

Pak mě napadlo něco, co jsem asi měla udělat už dávno. Co kdybych zjistila, odkud se ti slimáci vlastně berou? Táta vždycky říkal: „Když nevíš, jdi ke zdroji.“ A to naprosto přesně sedělo na mou situaci. Zahrála jsem si na detektiva a výsledek pátrání mě překvapil.

Nějakou dobu jsem sledovala stopy, které po sobě slimáci nechávali. A tak jsem zjistila, odkud se dostávají do mé zahrady. Nemusela jsem chodit daleko. Na vině byla sousední zahrada – přesněji řečeno zbytky jídla, které tam někdo vysypával. Majitel té zahrady zemřel asi před dvěma lety a od té doby se o ni nikdo nestaral. Byla zarostlá a zanedbaná, což někdo využil jako „ideální“ místo na zbavování se zbytků jídla. A já přesně věděla, kdo to byl...

Mohlo by Vás zajímat:

Irena (66): Sousedovi vadila moje jabloň, protože vrhala stín do jeho zahrady. Udělal něco neodpustitelného

Slimáci jsou pryč

Pan Vojta měl svou zahrádku opodál. Znala jsem ho, už jsme spolu několikrát mluvili. Měl malou cateringovou firmu. Jednou si mi postěžoval, jak přísné jsou předpisy na nakládání se zbytky jídla. Prý je to drahé a komplikuje mu to podnikání. Spojit si to s obří hromadou kompostu na zahradě hned vedle té mojí nebylo těžké. Pro slimáky to byl hotový švédský stůl. A odtud se rozlézali i ke mně.

Nedokázala jsem pochopit, jak může být pan Vojta tak nezodpovědný. Jednak zcela očividně porušoval zákon, ale také ho vůbec nezajímalo, co tím způsobuje ostatním. Vydala jsem se za ním. Nejdřív všechno popíral, ale když jsem se nenechala odbít, neochotně přiznal barvu. Vůbec mě ale nebral vážně. Přestože jsem ho několikrát požádala, aby odpad uklidil, neudělal nic. Až když jsem mu pohrozila policií a hygienou, dostal strach a nepořádek konečně uklidil. „Kvůli pár blbým slimákům děláte scény,“ neodpustil si poznámku.

„Víte,“ odpověděla jsem klidně, „kdybych opravdu chtěla dělat scény, povídali bychom si u soudu.“

To ho umlčelo. Přestal mě zdravit, ale to mě vůbec netrápí. Od té doby bedlivě sleduju, co se děje na sousední zahradě. Žádné odpadky už se tam neobjevují. A slimáci taky zmizeli...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (42): Stačil jeden den a mám zničenou skoro celou zahradu. Vděčím za to sousedovi

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].