Ilona (41): Myslela jsem si, že jsem o rodiče navždy přišla. Z omylu mě vyvedla hořící svíčka

Bydlela jsem roky na polosamotě se svými rodiči, kteří na stáří potřebovali péči. I když jsem se v tom domě vždycky bála, nic zvláštního se tam nedělo. Po smrti rodičů jsem se z něj ale raději odstěhovala.

Mohlo by Vás zajímat:

Dagmar (39): Děsivé noční návštěvy málem připravily moji dceru o rozum

Krátce po tátovi zemřela i máma

Otec byl hodně nemocný a vzhledem k jeho vysokému věku bylo jasné, že co nevidět odejde na věčnost. Vzdala jsem se svého života a starala se o něj. Když přišel den jeho skonu, částečně se mi i ulevilo, protože to někdy bylo dost náročné. Matka sice tak moc nemocná nebyla, ale zemřela rok a půl po tatínkovi. Tak moc si přála jít za ním, až se jí to splnilo.

Já věděla, že v tom podivném domě nemohu zůstat. Po skončení dědického řízení jsem ho prodala a koupila si menší, ale nový byt ve městě. Jsem tak trochu vlk samotář, takže i v něm jsem byla sama. Děti ani manžela jsem neměla. Byla to daň za to, že jsem celý život bydlela s rodiči. Nelituji toho. Udělala bych to tak klidně znovu.

Mě naplňovala práce. Živím se jak architektka a velmi mě to baví. Měsíce po smrti rodičů jsem se k práci upnula víc než kdykoliv předtím. Dny i noci jsem trávila nad nákresy nebo u počítače. Obvykle jsem ještě v jedenáct hodin večer pracovala.

Mohlo by Vás zajímat:

Martin (21): Večerní venčení psa se změnilo v boj o přežití, který si neumím vysvětlit

Svíčka se sama od sebe rozhořela

K mým oblíbeným večerním rituálům patřilo zapálení vonné svíčky. Její vůně mě velmi uklidňovala. Bylo půl dvanácté v noci a já pocítila únavu. Vypnula jsem počítač, sklidila papíry, sfoukla svíčku a šla do ložnice. Ještě jsem si na pár minut pustila televizi. Zjevně jsem usnula velmi rychle, protože jsem se vzbudila ve 3:13 nabitá energií.

Usedla jsem na postel a všimla si, že z pracovny vychází světlo. Nejdřív jsem si myslela, že je to z ulice. Šla jsem se do pokoje podívat. Ve dveřích jsem ztuhla. Hořela tam totiž svíčka, kterou jsem večer zcela jistě zhasínala. Došla jsem k ní a znovu ji sfoukla. Čekala jsem, až se z ní přestane kouřit. Znovu jsem zalezla do postele a dívala se do stropu. Už mi nešlo usnout.

Za pár minut jsem uslyšela praskání vosku. ,,To snad není možné, ona už zase hoří?“ vztekala jsem se cestou do pracovny. Skutečně. Svíčka hořela a měla na své titěrné rozměry nebývale velký plamen. Sedla jsem si do křesla a chvíli se do plamene dívala. Hned jsem si vzpomněla na rodiče.

Mohlo by Vás zajímat:

Renáta (25): Když jsem sundala ze zdi strýčkův obraz, netušila jsem, co tím způsobím

Rodiče mě přišli pozdravit

Společně s myšlenkou na ně jsem si uvědomila, že se dívám do mlhavé tváře svého otci. Jako by se schovával za plamenem svíčky. ,,Tati?“ vyjekla jsem. ,,Jak to, že tě vidím? To přeci není možné?“ promlouvala jsem k němu. Promnula jsem si oči, jestli dobře vidím. Když jsem dala ruce dolů, uviděla jsem i matku. ,,Mami? Ty jsi tady také? Tak ráda vás vidím,“ řekla jsem s podivnou radostí.

Oba se na mě dívali skrze plamen. Seděla jsem tam další dvě hodiny. Musela jsem usnout, protože jsem se vzbudila kolem půl osmé. Podívala jsem se na svíčku, ze které ale nic neubylo. Nechápala jsem to. Tak dlouho hořela a je stále celá? ,,Tak se mi to celé jen zdálo,“ řekla jsem nahlas. Když jsem pokoj zavírala, na zdi se pohnul portrét rodičů. ,,Ne, byli jste tady, vím to,“ pronesla jsem a poděkovala jim.

Mohlo by Vás zajímat:

Agáta (29): Potratila jsem a musela na operaci. Smířit se s tragédií mi pomohl zvláštní zážitek

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.