Zbyšek (23): Neprozřetelně jsem si přál cizí smrt. Netušil jsem, jaké to bude mít následky

Moje babička Eva (66) byla vždycky velmi přísná. Nikdy jsem pro ni nebyl dost dobrý. Nejhorší bylo, že mě od mých šesti let vychovávala, protože mi po těžké nemoci zemřela matka.

Mohlo by Vás zajímat:

Viktorie (28): Matka neodpustila otci, dokud žil. Teď ji pronásleduje ze záhrobí

Babička byla vyloženě zlá

Na mámě bylo znát, jak ji opouštějí síly a že smrt by pro ni byla vysvobozením. Než zemřela, kladla mi na srdce: ,,Musíš babičku poslouchat. Je sice přísná, ale má tě ráda. Chce pro tebe jen to nejlepší.“ Prosil jsem všechny svaté, aby matka neumírala. Otce jsem neměl, takže jediný, komu jsem mohl být svěřen do péče, byla právě babička.

Nikdy jsem se matce nesvěřil, že se babičky Evky bojím. Ona nebyla jen přísná, ale podle mě i zlá. Nikdy mě nepohladila nebo neřekla jen tak, že mě má ráda. Vždy, když jsem se díval do těch jejích černých očích, měl jsem strach. Ona se totiž nestyděla vzít do ruky pásek a za špatnou známku ve škole mě přetáhnout.

Neměl jsem se komu svěřit a byl jsem na svůj smutek a bolest sám. Určitě to není tak, že by mě týrala. Jen to, co o ní říkala matka, se neslučovalo s tím, jak se ke mně chovala. Doma jsem musel tvrdě pracovat. Byl jsem malý a ona mě nutila tahat kýble s uhlím nebo sekat dříví. Začal jsem ji nenávidět.

Mohlo by Vás zajímat:

Jaromír (47): Matka si nepřála, abych jí chodil na hrob. Brání mi v tom i po smrti

Přál jsem si, aby umřela

Dělala mi ze života peklo. Křičela na mě a neustále mě urážela, jaké jsem budižkničemu. Někdy si vzala do úst i moji mamku. ,,Tvoje matka porodila nulu, která nikdy nic nedokáže,“ spílala mi. V takových chvílích jsem ji proklínal. Snažil jsem se, abych ve škole dobře prospíval. Chtěl jsem se co nejdříve osamostatnit a utéct.

Když jsem dostudoval střední školu, hlásil jsem se na vysokou s vidinou, že budu zároveň i pracovat. Musel jsem od té ježibaby pryč. Když můj záměr odhalila, opět mi to nepřála. ,,Na vysokou nemáš hlavu, kluku jedna hloupá. Jdi raději pracovat, abys nás mohl živit. Dlužíš mi to,“ řekla nadřazeně. ,,Nedlužím ti vůbec nic. Odstěhuju se a už tě nechci nikdy vidět,“ řekl jsem jí.

Když jsem si balil věci do kufru, pronesl jsem osudnou větu: ,,Kéž bys umřela. Stejně tě nikdo nemá rád.“ Za okny zahřmělo a nebem se prohnal blesk. Přišlo mi to velmi příznačné. Odjel jsem s tím, že už se do toho domu nikdy nevrátím. Netušil jsem, co se v následujících dnech stane. Přišel mi dopis, že babka Evka zemřela na srdeční příhodu.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (28): Po matčině smrti jsem dlouho čekala na její příchod. Pak jsem měla v horečkách zvláštní zážitek

Od její smrti se mi lepí smůla na paty

Žádný žal jsem necítil. Jen úlevu. Pohřeb se nekonal, nechal jsem ji zpopelnit. Urnu jsem dal k ní do ložnice. Když jsem ji tam pokládal, proběhlo mi hlavou moje nedávné přání. ,,To je jen náhoda, stejně už byla stará,“ utěšoval jsem se. Od toho dne mě stíhalo jedno naštěstí za druhým. Zapletl jsem se do dopravní nehody, půl roku jsem strávil v nemocnici.

Učil jsem se znovu chodit. Poté se na mě lepila jedna nemoc za druhou. Zápal plic a četné alergie, na které jsem nikdy netrpěl. Na školu mě nevzali ani na třetí pokus. V žádné práci jsem nevydržel. Najít k sobě ženu bylo téměř nemožné, protože jsem je odpuzoval. Jsem přesvědčen, že se mi vrací to, co jsem udělal. Přál jsem si něčí smrt a teď trpím. Musím najít způsob, jak tu kletbu zlomit.

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpánka (24): Děda mě po smrti prosil, ať ho nechám odejít. Pomohla nám až kartářka

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.