Jaromír (47): Matka si nepřála, abych jí chodil na hrob. Brání mi v tom i po smrti

Se svoji vlastní matkou jsem neměl nikdy dobrý vztah. Kde se stala chyba, už vám nepovím. Sám to netuším.

Mohlo by Vás zajímat:

Hana (29): Po smrti babičky se mi o ní stále zdálo. Teď se mi snaží něco sdělit

Matka byla zlá a nenávistná

Matka na mě měla už od malička vysoké nároky. Málokdy mě jen tak pohladila nebo za něco pochválila. Byla na mě sama, protože táta zemřel dřív, než jsem se narodil. Matka tvrdila, že se upil k smrti. Zda to tak skutečně bylo, už se nikdy nedovím.

Velké rozepře s matkou jsem začal mít v pubertě. Držela mě velmi zkrátka. Kdo v patnácti nezkusil cigáro, jako by nebyl. Mě za to trestala klečením s vařečkou na ruce. Jakmile jsem se pro něco nadchnul, setřela mě slovy: ,,Na to stejně nemáš.“ Místo toho, abychom drželi spolu, tak se z nás pomalu ale jistě stávali nepřátelé.

Když mi bylo sedmnáct, uvědomil jsem si, že matku začínám nenávidět. Poslední rok před tím, než jsem se odstěhoval, byl velmi náročný. Matka byla vyloženě zlá a nenávistná. Našla si nějakého chlapa, kterému jsem nesedl. Tahal matku ke dnu, začala s ním docela dost pít. Nebylo jiné cesty než se v osmnácti letech odstěhovat.

Mohlo by Vás zajímat:

Hanka (21): Macecha nečekaně zemřela. Bohužel mi nedala pokoj ani po smrti

Zkoušel jsem se s ní usmířit, ale nedala mi šanci

Ulevilo se mi, když jsem za sebou prásknul dveřmi. Našel jsem si práci, časem i holku. Slíbil jsem si, že za to, jak se ke mně matka chovala, ji vyškrtnu ze svého života. Byl jsem ale možná i trochu zklamaný, když se ani ona dalších pět let neozvala. Slyšel jsem od známých, že zcela propadla alkoholu.

Něco ve mně hlodalo a musel jsem ji vidět. V té době jsem měl už svoji vlastní rodinu. Ženu Lucku a krásného syna Davida. Doufal jsem, že kdyby to matka věděla, zmátoří se. Jel jsem tedy za ní. Našel jsem ji v šíleném stavu. Na mol opilou, vyhublou. Zlá byla pořád stejně. ,,Co tu chceš? Nepotřebuju tvoji pomoc. Vypadni a už se nevracej. Běda, jak mi budeš chodit na hrob!“ vřískala na mě jako smyslů zbavená.

Rozhodla to cele za mě. Vyškrtnul jsem ji ze svého života už napořád. Za pár let mi přišlo oznámení o matčině smrti. O pohřeb se postarala její sestra. Já jsem na něj nešel. Po čase mi to ale začalo být líto, tak jsem se za matkou vydal na hřbitov. Chtěl jsem jí položit na hrob kytku, zapálit svíčku a možná se i omluvit.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (24): Náhle mi zemřela sestra. Pro spojení s ní jsem použila černou magii. Nebyl to dobrý nápad

Cestou na hřbitov mě vždy potká nehoda

Byla pohřbena asi dvacet kilometrů od mého bydliště. Když jsem se tam vydal poprvé, cestou jsem píchnul a nedojel. Za týden jsem to zkusil znovu. To mi pro změnu v polovině cesty došel benzín. Při každém pokusu dostat se na hřbitov se přihodilo něco, co mi zabránilo tam dorazit.

Jednu sobotu jsem se rozhodl, že to zkusím na kole. Když už jsem byl skoro na místě, vběhla mi de cesty srnka. Letěl jsem ze srázu dolů, zlomil si nohu a pohmoždil žebra. To už nemohla být náhoda. Pochopil jsem, že si matka skutečně nepřeje, abych za ní jezdil. Po čase jsem to ještě párkrát zkusil, ale nikdy to nedopadlo dobře. Věřím, že za tím stojí ona..

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (61): Na hřbitově se mi stala zvláštní věc. Už tam nikdy nezůstanu do tmy

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.