Renáta (25): Když jsem sundala ze zdi strýčkův obraz, netušila jsem, co tím způsobím

Renáta (25): Když jsem sundala ze zdi strýčkův obraz, netušila jsem, co tím způsobím
Zdroj: Unsplash

Když Renatě zemřel strýc, nastěhovala se do jeho bytu. Po nějaké době se rozhodla, že vymaluje. Sundala obrazy ze zdi, i ten, kde byl vyobrazen strýc. Tu noc ji vzbudilo neznámé mlaskání. Druhou ji dokonce někdo tahal za nos. Pochopila, že to má jistou spojitost s tím obrazem.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 15. 05. 2021 15:00

Mamka měla skvělého bráchu. Otakar (45) byl nejlepší strýček pod sluncem. Už odmala jsem k němu velmi vzhlížela. Byla s ním neskutečná sranda. Nikdy na něj nezapomenu.

Strýčka jsem měla možná raději než rodiče

Mamka byla ze tří sourozenců ta nejstarší. Prostřední byl Otakar a nejmladší Lída. Já měla vztah jen se strýčkem. Ve všem mě podporoval a radil mi. Troufám si říct, že se ve mně viděl víc než vlastní rodiče. Když se řeklo, že se jede ke strejdovi, skákala jsem radostí do stropu.

Byl to velký milovník motorek. Měl v garáži hned dvě. Rodiče dodnes nevědí, že mě občas vzal na konec vesnice, kde jsem tajně jezdila. Měli jsme spolu tolik tajemství, která si ponesu až do hrobu. Nikdy by mě nenapadlo, že právě motorka se strejdovi stane osudnou. Měl na ní nehodu, kterou nemohl přežít. Na rodinu padl smutek.

,,Vždyť jsi tady ještě včera byl,“ plakala jsem u jeho obrazu. V té době mi bylo sedmnáct. Matka mě pořád utěšovala, že čas všechno vyléčí. Jezdila jsem za strýcem na hřbitov, jak jen to šlo. Svůj stesk jsem ale nedokázala utišit. Do toho se v rodině řešilo, co se stane s jeho bytem. Nikdo tam nechtěl bydlet, ale ani se postarat o prodej.

Po jeho smrti jsem se nastěhovala do jeho bytu

Vyřkla jsem tedy přání, jestli bych tam nemohla bydlet já. Matce se to sice nezdálo, ale v hloubi duše věděla, jaký jsem s Otou měla vztah. Nakonec se vyčkávalo, až dodělám školu a najdu si práci. Šlo o to, abych byla schopná platit náklady na bydlení. Navíc mi matka kladla na srdce, že bude nutné, abych dala byt do pořádku.

Nastěhovala jsem se tam, když mi bylo dvacet. Skoro vše bylo na svém místě. Peřiny pořád ležely v posteli neustlané. Všude jsem cítila olej, asi z motorek, které stály pod bytem v garáži. Sedla jsem si smutně na postel a přála si, aby vešel Ota a řekl: ,,Tak co podnikneme?“ Jenže to bych se nedočkala.

Poklidila jsem a postupně si do bytu navozila i nějaké svoje věci. Matka do mě pořád rýpala, abych aspoň vymalovala. Měla pravdu, zdi už byl oprýskané a zašedlé. Pustila jsem se tedy do díla. Nábytek přikryla, vše dala doprostřed místnosti a sundala všechny obrazy.

Navázali jsme kontakt přes obraz

Ten, na kterém byl namalovaný Ota, nešel vůbec dolů. Skoro jsem se s ním prala. Jako by tam byl přidělaný navěky. Nakonec se mi ho podařilo strhnout. Dlouhé minuty jsem ho držela v ruce a přála si, aby tu strejda byl se mnou. Už první noc po malování jsem k ránu slyšela podivné mlaskání. Znělo to, jak když má někdo v ústech párátko a cumlá ho ze strany na stranu.

Jakmile jsem ale vstala z postele, utichlo to. Prohledala jsem ložnici v domnění, že je to třeba myš. Znovu jsem ulehla, ale mlaskání se opakovalo. Následující noc mě někdo chytil za nos a tahal za něj. Co mě vyděsilo, bylo, když jsem našla obraz na zcela jiném místě, než kam jsem ho uložila.

,,Strýčku? Ty se zlobíš, že jsem tě sundala?“ promluvila jsem k němu. Když jsem ho vrátila na zeď, byl v bytě zase klid. Občas obraz sundám jen tak, abych si ověřila, že je strýc pořád se mnou.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Na návštěvě u Zdeňka Podhůrského: Ze staré ruiny postavil dům, ve kterém jsou trámy z Karlových lázní z 11. století

Na návštěvě u Zdeňka Podhůrského: Ze staré ruiny postavil dům, ve kterém jsou trámy z Karlových lázní z 11. století

Související články

Další články