Facebook
Instagram
Marianě jednoho dne ruply nervy a zakázala Liborovi chodit do hospody. Musel z práce rovnou domů a pomáhat s domácností. Jenže se ukázalo, že jí spíše přidělává práci, než by jí ulevil.
Když je něčeho moc, je otázkou, kdy pohár trpělivosti přeteče. Mně nedávno došla trpělivost s manželem, který každý den navštěvoval hospodu. Nechodil sice domů opilý, ale vadilo mi, že se nepodílí na chodu domácnosti. Tak jsem mu to prostě zakázala. Bohužel, nepřineslo to požadovaný efekt.
Nařídila jsem mu doma pomáhat
To, že má Libor (44) rád vysedávání v hospodě, nebylo nikdy tajemstvím. Byl takový, už když jsme se poznali. V době naší největší lásky ale svoje každodenní výlety za pivem zredukoval na dvakrát týdně. Zbylý volný čas věnoval mně. Roky plynuly a my založili rodinu. Narodili se nám dva kluci, kolem kterých bylo práce až až.
Právě v té době Libor opět navýšil frekvenci návštěv hospod. ,,Kde zase je?“ nadávala jsem často. Kluci mi skákali po hlavě, nebyla hotová večeře, doma bugr a Libor v tahu. ,,Už té jeho hospody mám tak akorát,“ zuřila jsem. On si přišel vysmatý a uvolněný po třech pivech, naházel do sebe večeři a usedl k televizi.
Takhle jsme fungovali tři roky. Jednoho dne jsem ale řekla dost. ,,Já už takhle nemůžu. Všechno dělám sama. Přestaneš chodit do hospody a budeš doma pomáhat,“ zněl můj rozkaz. Libor sice brblal, ale odkýval to. Zjevně viděl, že zašel příliš daleko. Měl nakázáno, aby jel z práce rovnou domů a podílel se na chodu domácnosti.
Všechno dělal naprosto špatně
,,Co mám teda dělat?“ ptal se nesměle. ,,Je třeba vyluxovat v obýváku, pak dojdi s košem a na nákup,“ rozdala jsem povely. Jenže to bych nebyla já, abych mu nestála za zadkem. Když jsem viděla, jakým stylem luxuje, šly na mě mrákoty. Luxoval tak ledabyle, že jsem stejně věděla, že si po pak udělám po svém. Vyhnala jsem ho raději na nákup.
Dostal seznam toho, co je třeba pořídit. Nejenomže byl pryč přes dvě hodiny, ale přinesl sotva polovinu toho, co měl. To, co jsem nutně potřebovala, zůstalo v krámě. ,,Ježíši, ty nejsi schopný ani nakoupit?“ bědovala jsem. ,,Tak jdi aspoň vykoupat kluky, ať jsi užitečný,“ postrčila jsem ho do koupelny. Z té se za chvíli ozýval křik a hluk.
Když jsem vešla, byla všude pěna a voda. Hotová pohroma. ,,Víš co? Jdi si radši sednout na gauč a nic nedělej,“ poslala jsem ho do obýváku a tu spoušť uklidila. Poté jsem šla přeluxovat, dovařit večeři a uložit kluky. Usedla jsem večer k televizi zralá spíš na postel. ,,Tak co? Pomohl jsem ti aspoň trochu?“ ptal se manžel troufale. ,,Co myslíš?“ zeptala jsem se ironicky.
V hospodě je mi nakonec užitečnější
Další dny a týdny to bylo stejné. Jeho pomoc mi byla spíše přítěží. Vše jsem po něm musela opravit nebo předělat. Vrcholem bylo, když spálil řízky na uhel. Šla mi z něj hlava kolem. ,,Tak víš co? Asi bude vážně lepší, když začneš zase chodit do hospody, protože tohle se nedá,“ ulevila jsem si. ,,Můžu jo?“ ptal se vesele.
Ukázalo se, že manžel není na domácí práce dělaný. Je to rozené nemehlo. Pro klid nás obou je lepší, když si i nadále budu věci dělat sama a po svém. Sice na úkor svého času, ale furt to jsou menší nervy než pustit Libora ke sporáku. Nakonec jsme spokojení oba, kór teď, když mám srovnání.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
