Facebook
Instagram
Spisovatelka Joni Mayhan patří mezi nejprodávanější autorky knih o paranormálních jevech. Mezi její specializace patří i komunikace s dušemi zemřelých. Jak se podle Joni snaží naši příbuzní navázat s námi kontakt ze záhrobí?
Několik dní poté, co Joni Mayhan zemřela babička, stalo se to náhle ve spánku, se jí o ní zdál sen. S matkou šly do babiččina domu vyklidit skříň, aby se s tím nemusel potýkat děda. Jakmile vešly dovnitř, uviděla, že babička sedí na pohovce. „Babi, babi! Myslela jsem, že jsi mrtvá,” vzpomíná na svá slova po prvotním ohromení Joni Mayhan. „Ona mě objala a řekla: ‘Ano, umřela jsem, ale nemohla jsem odejít, aniž bych se s tebou nerozloučila.’ Bylo mi tehdy pouhých šest let, ale ten sen si dodnes živě pamatuji. Od té doby studuji svět paranormálna.”
Sny o zesnulých
Jedním z nejčastějších způsobů, jak se mají mrtví snažit s námi spojit, jsou sny. Když spíme, je naše mysl prostá veškerých rušivých elementů, se kterými se musí vypořádat v bdělém stavu. A jak poznáme, že to byl právě ten druh snu, skrze který se s námi chtějí spojit naši blízcí? Budeme si jej pamatovat, a to zejména kvůli jeho reálnosti. Prakticky se nám bude zdát, že jsme jej ve skutečnosti prožili.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
S tím podle Mayhan souvisí ještě jedna věc. V takových snech lze často ucítit vůni, kterou máme s danou osobou spojenou. Může jít o parfém nebo oblíbené jídlo. Někdy bývá hodně prchavá, přesto postačí k tomu, abyste si vzpomněli.
Přesouvání předmětů
Spousta lidí by toto přisuzovala řádění poltergeista, avšak nemusí to tak být pokaždé. Představte si, že si třeba večer položíte brýle na čtení na noční stolek a ráno je najdete na kuchyňské lince. Jak uvádí Mayhan, může to být další ze způsobů, jak se s vámi chce zkontaktovat někdo ze záhrobí.
Totéž platí o fotografii se zesnulým v rámečku. Pokud neustále padá, zřejmě touží po kontaktu. Důležité je také sledovat šperky mrtvé osoby. Zničehonic se mohou začít objevovat na neobvyklých místech. Duše se tím prý snaží upoutat na sebe pozornost.
Myšlenky na zesnulé
Myslíme si, že jde o náš vnitřní monolog, a přitom to jsou zprávy od našich blízkých. „Babička byla vždy zodpovědná,” vzpomíná Joni Mayhan. „Trvalo mi to ale roky než jsem pochopila, že když slyším v hlavě slovo zpomal, neříkám si to sama pro sebe, abych ubrala plyn, ale je to právě ona. Totéž platí i u toho, když pracuji na počítači. Náhle mi probleskne hlavou: Ukonči to už, nebo přijdeš pozdě.”
Nečekaná pomoc
„Na Den matek v roce 2012 jsem se cítila obzvláště špatně. Mé děti mne navštívily jen krátce, po zbytek dne měly pracovní povinnosti. Matka byla zase daleko v Indianě. Zůstala jsem doma úplně sama. Vyšla jsem tak ven, abych se nadýchala čerstvého vzduchu. Náhle jsem na schodech spatřila mládě veverky. Bylo osiřelé a potřebovalo jednu jedinou věc - mateřství. Vykrmila jsem ho a poté pustila zpět do volné přírody,” svěřila se Joni.
Dodnes nepochybuje o tom, že to byla pomoc a zároveň dárek ze záhrobí od milovaného člověka. Někdy se to jeví jako pouhá náhoda, ale co když jste úplně na dně a v tom vám zavolá přítel, jenž vám nečekaně pomůže?
Sledujte domácí mazlíčky
Jestliže měl zesnulý rád vaše domácí mazlíčky, mohou jeho přítomnost vycítit. Vrtí někdy pes ocasem a zírá do prázdna? Vrní někdy kočka, aniž byste ji pohladili? Ale i samotná zvířata se údajně mají po smrti ráda vracet ke svým majitelům. Pokud se podíváme opět na kočky, tak v případě, že ta vaše ráda shazuje věci z poliček, je docela možné, že je najdete na zemi i po její smrti.
Zdroje informací:
Anomalien.com: When the dead come calling
Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky
Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky
Související články
