Matyáš (30): Po letech jsem našel ztracený míček. Myslím si, že mi ho daroval zesnulý táta

Na svůj zážitek z dětství jsem si vzpomněl před pár dny. Našel jsem totiž po letech míček, se kterým jsem si jako malý kluk házel před spaním. Tenkrát jsem měl za to, že se míček ztratil. A teď se z ničeho nic vynořil mezi mými věcmi.

Mohlo by Vás zajímat:

Mahulena (27): Naši nerozlučnou trojku rozdělila smrt. Zesnulý kamarád to tak ale nenechal

Po tátovi mi zbyl jen gumový míček

Když táta zemřel, s mamkou jsme se nastěhovali k babičce. Vlastnila dům, který byl dost velký pro nás pro všechny. Já jsem měl pokoj vedle matčiny ložnice. Babička spala v dolním patře. Dokud táta žil, snad nejvíc času jsme spolu trávili tím, že jsme si házeli malý gumový míček.

Házeli jsme si všude. Na zahradě, v kuchyni i cestou na autobus. Byla to naše oblíbená hra. Když táta umřel, už jsem si neměl s kým házet. Současně jsem začal mít problémy s usínáním. Vždycky, když jsem si lehnul do postele, jako kdybych se probral. Dlouho do noci jsem zíral do stropu. Jednou mě napadlo, že si budu s míčkem házet o strop.

V leže jsem míček hodil vzhůru. Odrazil se a letěl mi zpátky do ruky. Dělal jsem to tak několik týdnů v kuse. Byl to můj způsob, jak snadněji usnout. Velmi mě to uklidňovalo, protože jsem si u toho v duchu povídal s tátou. Představoval jsem si, že to on mi míček hází zpět ze stropu.

Mohlo by Vás zajímat:

Judita (35): Po smrti podivné sousedky se mi v noci začaly dělat modřiny. Musela jsem se odstěhovat pryč

Měl jsem pocit, že mi míček hází zesnulý táta

Když nastalo první výročí jeho smrti, všechny emoce se vrátily. Smutek, stesk a lítost, že už tady táta není. Jedině házení míčku mě dokázalo uklidnit. Večer před výročím jsem zase ležel v posteli a házel si s míčkem. Až po chvíli jsem si uvědomil, že to, jak se mi míček vrací do ruky, je jiné.

Házel jsem dál a vnímal, že je něco jinak. Když letěl míček ze stropu dolů, jasně jsem cítil, že jeho pohyb někdo řídí. Jako kdyby u stropu někdo seděl a míček mi házel nazpět. V jednu chvíli mě to tak vyděsilo, že jsem přestal házet. Míček jsem držel v ruce a jen si ho prohlížel. A pak mi míček vyskočil z ruky a letěl ke stropu.

Usedl jsem na postel a díval se nahoru. Míček tam ale nebyl. Stoupl jsem si na zem a s hlavou vzhůru jsem pátral, kam míček letěl. Prohledal jsem celý pokoj a házel věcmi, abych ho našel. Připadal jsem si jako blázen. Míček jsem ale nenašel.

Mohlo by Vás zajímat:

Hedvika (30): Vrátila jsem se domů sedm let po matčině smrti. Čekalo na mě milé překvapení

Ztracený míček se po letech objevil v mém šuplíku

Po několika letech jsem na to zapomněl. Z domu jsem se odstěhoval, založil rodinu a usadil se. S manželkou máme menší domeček kousek od bydliště mé matky. Nedávno měl otec další výročí úmrtí. A jedno ráno, když jsem si bral čisté ponožky z šuplíku, na mě míček vyskočil. A trefil mě přímo do nosu.

V tu chvíli jsem nevěděl, co si mám myslet. Byl to ten míček, který se před lety záhadně ztratil. A teď na mě jen tak vyskočil? Pokládám si otázku za otázkou, ale odpovědi neznám. Kam tehdy zmizel? Kdo ho měl ty roky u sebe? A proč jsem ho našel teď? Kdo mi ho dal do věcí? Táta? To přeci není možné. Nutně bych to potřeboval vědět, ale neznám způsob, jak to zjistit.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Silvie (34): Kdybych brala své vidiny vážně, možná mohl táta ještě žít

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.