Hedvika (30): Vrátila jsem se domů sedm let po matčině smrti. Čekalo na mě milé překvapení

Hedvika (30): Vrátila jsem se domů sedm let po matčině smrti. Čekalo na mě milé překvapení
Zdroj: Pexels

Když Hedvice náhle zemřela maminka, nedokázala tu bolest snést. Zbaběle utekla do Irska, kde žila sedm let. Domů se za tu dobu ani jednou nevrátila. Když po sedmi letech přijela, doma na ni někdo čekal...

Šárka Žižková
Šárka Žižková 25. 07. 2022 15:00

Když mi náhle zemřela maminka, sbalila jsem si svých pár švestek a odletěla do ciziny. Byla jsem pryč dlouhých sedm let. Když jsem se nedávno vrátila a zavítala za tátou, čekalo mě milé překvapení. Maminka se se mnou přišla i po těch letech rozloučit.

Po matčině smrti jsem odletěla

Možná bychom žili šťastně ještě dnes, kdyby maminka náhle nezemřela. Bylo jí pár měsíců v kuse špatně, tak jsem ji donutila zajít k lékaři. Že přijde s tím, že má agresivní formu leukémie, mě nenapadlo ani v tom nejhorším snu. Věci poté nabraly rychlý spád a maminka během krátké doby zemřela.

I když jsem věděla, že mě otec potřebuje, její ztrátu jsem neunesla. Nedokázala jsem dál žít v domě, kde ještě nedávno byla. Všechno mi ji připomínalo a já musela pryč. Byla jsem takový sobec, že jsem nešla ani na pohřeb. Ze dne na den jsem si sbalila kufry a odletěla do Irska. Potřebovala jsem najít nový smysl život.

Tátovi jsem často volala a poslední roky za mnou i létal. Já doma od matčiny smrti nebyla. Nešlo to. Bolest byla příliš velká. Jakmile se chtěl táta o mamce bavit, téma jsem utnula. Dnes se za to stydím. Také se potřeboval vypovídat a říct, co cítí. Nechala jsem ho v tom samotného. Přitom on se mi snažil celé ty roky říct velmi důležitou věc.

Domů jsem se vrátila po sedmi letech

Nakonec mě zpátky do Čech přivedla situace ve světě. Válka na Ukrajině ve mně vzbudila strach. Najednou jsem chtěla být doma. Když jsem tátovi volala, že se vracím, brečel mi do telefonu. Vyzvedl mě na letišti a odvezl do našeho domu. Už když jsme projížděli bránou, cítila jsem se zvláštně. Nebyla jsem doma tolik let.

Byla jsem unavená, takže moje první kroky směřovaly do pokoje. Ulehla jsem do postele a po letech si zase prohlížela své království. Táta nechal všechno tak, jak jsem to opustila, jen mi v pokoji utíral prach. Usnula jsem poměrně rychle. Vzbudila jsem se až uprostřed noci s pocitem žízně. Vstala jsem a šla si pro skleničku s vodou.

Poté jsem znovu ulehla, ale usnout už se mi nepodařilo. Ležela jsem na zádech a dívala se do stropu. Přemýšlela jsem, jaké by to bylo, kdyby maminka žila. Během krátké chvíle jsem ucítila, jak si někdo sedá na postel. Pravá noha mi visela dolů. Někdo mi ji posunul, aby se vešel na kraj matrace. Ta se pod tíhou postavy prohnula.

Zesnulá mamka se přišla rozloučit

Ucukla jsem, protože to bylo víc než divné. ,,Neboj se,“ zazněl známý hlas. ,,To jsem já, máma,“ pokračoval a já ucítila pohlazení po noze. ,,Mami?“ špitla jsem. A jak jsem to dořekla, uviděla jsem přímo před sebou mamku. ,,Tak konečně jsi doma,“ řekla a usmála se. Promnula jsem si oči, protože to bylo něco tak nevšedního, že se tomu dalo jen těžko věřit.

,,Musíš dávat na taťku pozor. Je tak sám,“ pronesla. Já jen pokývala hlavou. ,,Přišla jsem se s tebou rozloučit,“ promluvila znovu a začala se postupně rozplývat. ,,Mami, neodcházej,“ prosila jsem ji. To už z ní nezbylo ale skoro nic. Když zcela zmizela, na zem dopadlo bílé pírko. Vzala jsem ho do ruky. Stalo se mým talismanem. Po čase mi táta řekl, že i za ním mamka byla. Právě to se mi ty roky snažil říct, ale já ho neposlouchala. Jsem ráda, že jsem doma. Už tady tátu nenechám.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články