Facebook
Instagram
Silvie a její sourozenci zažívali bezesné noci. Měli společnou vidinu, ve které se s nimi jejich ještě žijící otec loučí a prosí o odpuštění. Jednu noc se rozhodli strávit pohromadě. Všichni spatřili otce, jak se nad nimi vznáší. Tehdy zemřel.
Společně se sourozenci jsme v noci zažívali podivný pocit. Ve stejném čase jsme byli paralyzování. Viděli jsme svého otce, jak se s námi loučí, protože umírá. Když se jednoho dne vidina proměnila v realitu, nemohla jsem tomu uvěřit.
Budila jsem se stále ve stejný čas
Poprvé jsem se vzbudila v noci s bolestí na srdci asi před měsícem. Na hodinkách bylo 2:22. Vzbudil mě pocit, že se mi chce zvracet. Vstala jsem z postele a šla na toaletu. Tam jsem ale nedošla. Po pár krocích jsem se skácela k zemi. Ležela jsem na podlaze a nemohla se pohnout. Pocit na zvracení neustával a byla mi zima.
Na pár okamžiků jsem dokonce měla pocit, že jsem mimo svoje tělo. Na podlaze jsem ležela tři hodiny. Z tohoto stavu mě dostalo vycházející slunce. Sluneční paprsky, které pronikaly skrze okna, všechno ukončily. Zcela zesláblá jsem se odpotácela do postele a usnula. Celé jsem to považovala za nevolnost.
Když se to o pár dní později stalo znovu, hledala jsem příčinu. Průběh byl skoro stejný. Až na to, že když jsem se opět na zemi nemohla hnout, měla jsem vidinu. Byl v ní můj otec, který umíral a prosil o odpuštění. Musím říct, že mě to velmi vyděsilo, protože to bylo víc než reálné. Svěřila jsem se s tím svému bratrovi.
Sourozenci měli stejný problém
Když jsem to Milošovi (36) vyprávěla, nevěřícně na mě zíral. „Ty si myslíš, že jsem blázen, co?" zeptala jsem se. „Naopak. Asi mi to neuvěříš, ale mě se děje to samé," přiznal se. „Děje se to noc co noc. Pokaždé i ve stejný čas - 2:22. Vidím tátu, jak mě prosí o odpuštění. Vůbec tomu nerozumím," hlesl.
Byli jsme z toho s Milošem velmi zmatení. Máme ještě jednoho sourozence, sestru Květu (32). Pod záminkou sourozenecké sešlosti jsme ji pozvali na oběd. Miloš na ni opatrně vybalil, co se nám děje. Květa zírala s pusou dokořán. „To si děláte srandu?" pronesla. Sklonila k nám hlavu a tiše pošeptala, že má stejný problém.
„To už přece není náhoda," zamyslela se. „Možná bychom se měli za tátou vydat," navrhla jsem opatrně. Když jsme tátu navštívili, nevypadal, že by umíral. Nikdo z nás mu nechtěl říct, co se nám po nocích děje. Je to přeci jen starší člověk a nemá smysl ho děsit. My jen nutně potřebovali zjistit, co to má znamenat.
Vidina se proměnila v realitu
Květu napadlo, abychom jednu noc strávili společně. Mě se to jevilo jako dobrý nápad. Sešli jsme se u mě doma a čekali, co se bude dít. Šli jsme spát kolem desáté večer. Byli jsme plní strachu, co bude. Dvacet dva minut po druhé hodině přišel ten pocit. Všichni tři jsme seděli na posteli a prožívali to společně.
S pohledy upřenými do stropu jsme viděli otce, jak nad námi létá. „Vaše vidina byla správná. Věděl jsem, že umřu," znělo pokojem. Tekly mi slzy, ale nemohla jsem nějak reagovat. „Odpusťte mi, že jsem nebyl dobrým tátou. Miluji vás," dodal a rozplynul se. Sotva jsem se mohla hýbat, zavolala jsem mamce. Ta mi oznámila tátovu smrt. Došlo k ní v čase, který jsme dobře znali. Nejde mi na rozum, jak to mohl vědět s takovou určitostí. Ale hlavně, proč nic neřekl. Budeš nám chybět, táto...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
