Dana (26): Tajemný hlas mě v lese úmyslně lákal do léčky. Tragédii jsem unikla jen o fous

Víkendové výlety v okolí naší chalupy obvykle podnikám s přítelem Petrem (29). Ten však tehdy onemocněl, a protože panovalo nádherné počasí, vyrazila jsem na procházku sama. Naplánovala jsem si delší okruh, který vedl skrz jehličnatý les, kde to fakt miluji. Člověk si v něm krásně vyčistí hlavu a příjemné ticho ho nabíjí energií.

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (34): V lese jsem narazila na rozpadlé stavení a tajemnou postavu. Její smích mi dodnes nedá spát

Uslyšela jsem před sebou podivný hlas

S Petrem jsme se domluvili, že se vrátím někdy k večeru. Vydala jsem se po své oblíbené stezce a zhruba po půl hodině jsem došla až na okraj lesa. Občerstvila jsem se, dala si bagetu a s elánem vstoupila dovnitř. Šla jsem přibližně deset minut, když najednou začalo silně šumět listí. Vítr sice lehce pofukoval, ale takový šramot by vyprodukovat nedokázal.

Na okamžik jsem zastavila a bádala, co to může být, když jsem v dálce uslyšela hlas. Nerozuměla jsem mu, ale zaujal mě natolik, že jsem se rozhodla jít směrem, odkud přicházel. Urazila jsem asi sto metrů a hlas se náhle změnil ve smích. Myslela jsem si, že jsou přede mnou nějací mladí lidé, kteří se rádi baví. Jenže ani po dalším půl kilometru jsem nikoho nespatřila a ani se ke zdroji zvuku nepřiblížila.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (61): Zabloudila jsem v lese a propadla panice. Najednou jsem před sebou uviděla záhadnou postavu

Padající smrk mě jen o fous minul

Chtěla jsem té záhadě přijít na kloub, takže jsem mířila stále hlouběji do lesa. Ušla jsem dalších asi dvě stě metrů, ale situace byla pořád stejná. Dál jsem slyšela jakési chichotání. Rozhlédla jsem se kolem sebe, jenže nic podezřelého jsem nezahlédla. Pomalu mě přemáhala únava, tak jsem raději zvolila návrat domů. Otočila jsem se, když vtom mě polil studený pot. Srdce se mi na pár vteřin zastavilo. Zhruba dva metry ode mě se totiž k zemi skácel vyšší smrk, jehož větve mě jen o chloupek minuly.

Byla jsem vystrašená k smrti. Přelezla jsem kmen a zrychlila krok. Dobrá nálada byla fuč. Pelášila jsem za Petrem. Jenže spadlým stromem moje trable bohužel neskončily. Nemohla jsem najít cestu. Prodírala jsem se hustým lesem, v němž se už smrákalo. Nekoukala jsem se před sebe a doplatila na to. Udělala jsem krok do prázdna a zapadla do jámy, jež díky bohu nebyla příliš hluboká. Plakala jsem a křičela. Volala jsem zoufale o pomoc, byť jsem utrpěla jen pár odřenin.

Nikdo mě neslyšel, a tak jsem se vydrápala z posledních sil ven a pokračovala v cestě. Zhruba po hodině se mi konečně povedlo dostat z lesa. Dorazila jsem domů špinavá, zablácená, ale na druhé straně šťastná, že jsem hrůzný zážitek přežila.

Mohlo by Vás zajímat:

David (34): V lese jsem uslyšel dětský pláč. Za týden se náš život otočil vzhůru nohama

Skončila jsem v péči psychiatra

Celou příhodu jsem líčila Petrovi, který trpělivě naslouchal s otevřenou pusou. Opravdu netuším, co se v lese vlastně stalo. Přijde mi, jako by mě někdo záměrně nalákal do pasti. Důkazy samozřejmě nemám, ale událost na mě zanechala stopy a musela jsem se svěřit do péče psychiatra. Do lesa se už sama bojím a pokud to jde, vyhýbám se mu úplně.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dagmar (24): V lese jsme spatřily dávno ztraceného chlapce. I po smrti je zoufalý a volá o pomoc

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.