Facebook
Instagram
Gabriela se s rodiči přestěhovala na venkov do starého domu. Hned první den se ho snažila prozkoumat. Na půdě objevila plno starých věcí, ale nejvíc ji zaujala veliká harmonika. Po tom, co si na nií zkusila zahrát, se začaly dít zvláštní věci a ona se snažila najít spojitosti. Podařilo se záhadu rozluštit?
Moji rodiče už nějakou dobu toužili po tom se odstěhovat na venkov a hospodařit, protože jim to bylo blízké. Už v to ani nevěřili, ale nakonec se jim podařilo najít statek, který byl na prodej a odpovídal jejich požadavkům.
Poklad na půdě
Místo ve mně od prvních momentů probouzelo jakousi nejistotu. Těžko říct, čím přesně to bylo, ale majitel se statku chtěl zbavit za každou cenu, byl ochotný jít i pod cenu a na to rodiče slyšeli. Byl to veliký dům s větší stodolou. Hned první den jsem se rozhodla, že dům pořádně prozkoumám. Vyšla jsem do posledního patra, kde jsem si všimla padacích dveří vedoucích na půdu. To mě lákalo, tak jsem tam vylezla. Kromě spousty harampádí jsem na půdě objevila i starou harmoniku. Sfoukla jsem z ní prach a zkusila, jestli hraje. Podařilo se mi vyloudit pár tónů, když v tom se z ničeho nic rozlétly staré noviny, které ležely na zemi. Lítaly po půdě jako živé. Lekla jsem se a utekla pryč.
Rodičům jsem nic neřekla, měli svých starostí dost. Čekala nás první noc v novém domě, byla jsem celkem dost unavená, tak jsem si šla brzy lehnout.
Musela jsem zjistit, co se stalo
V noci mě ale vzbudil dětský pláč. Šla jsem za oním zvukem a ten mě dovedl zpět na půdu. Harmonika stála na místě, odkud jsem ji prvně brala do ruky, ale vím, že jsem ji odhodila na zem, to bylo divné. Až na půdě mi došlo, že pláč ustal. Rozhodla jsem se vzít harmoniku k sobě do pokoje a ukázat ji ráno tátovi, aby mi ukázal pár not. Jenže jsem ji chytla tak, že opět vydala zvuk a znovu se rozlétly noviny. Rychlostí blesku jsem i s harmonikou utíkala zpět do pokoje, kde jsem se snažila rychle usnout.
Ráno jsem si chtěla na harmoniku zahrát, ale nebyla tam. Když jsem vyšla z pokoje, zase jsem slyšela z půdy ten dětský pláč. V noci jsem se bála, ale za denního světla jsem byla víc odhodlaná zjistit, co se to tu děje. Stejný scénář, vzala jsem harmoniku, rozlétly se noviny a pláč utichl.
Jeden novinový list mi přistál u nohy. Psalo se tam, že před dvaceti lety byla ve vedlejší vesnici jedné slepé holčičce ukradena harmonika, která pro ni byla nesmírně důležitá.To by vysvětlovalo ten pláč. Rozhodla jsem se se pátrat a dotyčnou, dnes už paní najít a vrátit jí její harmoniku.
Trvalo mi to skoro rok, ale podařilo se. Od té doby je na půdě klid.
