Danka (29): Zničila jsem kamarádce život, ale teď jsem šťastná. Doufám, že to jednou pochopí

S kamarádkou Lenkou jsme šly na party, která se u nás každoročně pořádala. Všichni museli být v bílém a byly tam stovky lidí, když do mě zničehonic vrazil cizí chlap a já na sebe vylila pití. Strašně se omlouval a byl velmi přitažlivý. Jenže já ze sebe nevydala ani hlásku, styděla jsem se, a když mě vzal za ruku a trval na tom, že mi koupí nové, odmítla jsem. Když mě prosil potřetí, řekla jsem, že jedině, když s námi půjde Lenka. A to byla chyba.

Chtěla jsem ji tam mít jako oporu, doufala jsem, že mi pomůže, abych se uvolnila a lépe se s ním seznámila, jenže ona se s ním bavila o všem možném, jen ne o mně. Adam se pak vzdálil a ona na mě rozzářeně mrkala, že mu dala číslo. V tu chvíli jsem měla po náladě.

Mohlo by Vás zajímat:

Šárka (30): Nemám vztah ke svému miminku. Mám raději svou práci

Měla jsem na ni vztek

Ještě horší bylo, když mi volala, že mají rande a chtěla poradit, co si má vzít. Nechtěla jsem působit jako malé děcko, i když hlas ve mně křičel: „Já ho viděla první!“ Lenka básnila, jak je úžasný a vtipný a já v duchu pěnila vzteky.

Když jsme jednou seděly v kavárně, najednou se objevil Adam a široce se na mě usmál. Od té doby jsme se vídali častěji a moc jsme si rozuměli, Adam byl starší, dokonce jsme se narodili ve stejném městě. Když jsme šli spolu všichni do kina, sedl si doprostřed a já se ho letmo dotkla. On neuhnul a já nemohla vzrušením ani dýchat. Jenže po roce mi Lenka nadšeně říkala, že se budou brát. „Adam tě požádal o ruku?“ vytřeštila jsem oči. „No, vlastně jsem ho požádala já, ale řekl, že ano.“ Nemohla jsem to už poslouchat, chtěla jsem za každou cenu vědět, jestli ke mně něco cítí.

Mohlo by Vás zajímat:

Vlastimil (41): Moje nová přítelkyně mění barvu vlasů jako ponožky, bojím se, že to nedopadne dobře

Potřebovala jsem vědět, na čem jsem

Napsala jsem mu, že s ním potřebuji mluvit. Čekala jsem v restauraci, zatímco mi Lenka posílala fotky svatebních šatů, když konečně dorazil. Já si ale předtím dala na kuráž dva panáky a jak se posadil, zeptala jsem se ho, proč se chce ženit. Adama moje přímočarost pobavila a říkal, že to byl Lenky nápad a bylo mu blbé říct ne. „Proč blbé?“ a než stačil odpovědět, tak jsem troufale dodala: „Protože jsi chtěl mě, viď?“ a to už se smát přestal. Byla jsem do něj zamilovaná rok a muselo to ven.

Jak tam tak seděl a koukal na mě, naklonila jsem se a políbila ho. On to opětoval a skončili jsme u něj doma. Byla to nádhera. Pak věci nabraly rychlý spád. Druhý den přišla Lenka ubrečená, že „jí ten parchant opustil kvůli nějaké couře.“ Ušklíbla jsem se, že ta coura jsem já. Naše kamarádství vzalo za své, prý jsem jí zničila život, ale my jsme s Adamem moc šťastní, čekáme miminko a svatbu si asi střihneme až potom. Když mi totiž Adam šeptá do ucha, že k sobě patříme, vím, že má pravdu, jen jsem tomu musela trochu pomoct. Lenka to snad jednou pochopí.

Mohlo by Vás zajímat:

Sandra (35): Nejsem jako moje kamarádky. Nechci mít dítě a ony mě kvůli tomu pomlouvají

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.