Facebook
Instagram
Když Aleš požádal Veroniku o ruku, nemohla se dočkat, až se oblékne do svatebních šatů, a koukala neustále na svatební portfolia fotografů. Jakmile nastal den D, po obědě se čerstvý manžel urazil a na žádné focení nešel. Veronika se nám svěřila, jak to nakonec dopadlo.
Když se vdávala moje starší sestra, litovala tehdy, že si objednala fotografa jen na focení obřadu. Ostatní fotky byly akorát z telefonu od rodiny a kamarádů. Takže když mě požádal můj Aleš, sledovala jsem fotografy a podle fotek v portfoliu jsem si vybrala. Náš fotograf Petr nebyl úplně nejlevnější položka, ale viděla jsem, že fotil i známé osobnosti, takže jsem neváhala. Přijel za námi, domluvili jsme se co a jak a šli se podívat po okolí. Našli jsme spoustu krásných míst a já už počítala dny.
Den D
Ráno jsme s Alešem brzo vstali, dali si spolu kafe a já odjela do salonu. Těšila jsem se jak malá holka, Petr už na mě čekal a fotil, jak mě kadeřnice češe a líčí. Obřad byl nádherný, pak následoval oběd a po něm byla připravena zábava pro ostatní a my se měli jít fotit. Důrazně jsem před jídlem říkala Alešovi, aby se neumazal od jídla! Chtěla jsem, aby si nechal ten velký bryndák, který nám dali na společné krmení polévkou. Ale odmítl to. Neustále jsem po očku sledovala, aby mu proboha ta svíčková nekápla na košili.
Mně přišlo, že to dělal schválně. Pořád u jídla vtipkoval, smál se a nedával pozor. No a samozřejmě! Během chvilky mu po košili stékala svíčková. Já jsem v tu chvíli zrudla vzteky a vrazila mu zezadu pohlavek. Zasmála jsem se u toho, ale on se urazil. Zařval, že ho nebudu pohlavkovat jak malé dítě a šel pryč. Všichni ztichli a koukali na nás. Nechtěla jsem dělat žádnou scénu, tak jsem v klidu dojedla a šla za ním na záchod, abych mu pomohla vyčistit tu košili. Doufala jsem, že když bude mít zapnutý oblek, tak to nebude tolik vidět.
Postavil si hlavu
Jenže on tam nebyl, našla jsem ho na terase, jak si vykuřuje a je mu to jedno. A to jsem ho sjela podruhé a tentokrát vážně: „Jsi normální? Proč si to hned nevyčistíš?“ ale on mi odpověděl, že jemu to nevadí, protože se stejně fotit nebude. Petr za námi přišel a vyzvídal, co bude. Oba jsme Aleše přemlouvali a Petr říkal, že to vyretušuje, kdyby to bylo vidět, ale Aleš si trval na svém. Pohádali jsme se i před Petrem a já měla chuť se s ním na místě rozvést.
Petr mě uklidňoval a pak ho napadlo, že bych se mohla vyfotit na louce jen já, jenže já sama nechtěla. Přece to měly být naše společné fotky, na které se budeme později dívat a vzpomínat. Ale pak mi došlo, kolik peněz jsem mu dala a šla jsem tedy sama. Ze začátku mi to nešlo, byla jsem smutná, ale Petr fotil a fotil. Dokonce to vypadalo i dobře. Strávili jsme focením skoro dvě hodiny a když jsme se vrátili, Aleš se skvěle bavil s ostatními. Jak se blížil západ slunce, prosila jsem ho ještě jednou, ale je strašně paličatý a řekl, že nikam nejde. Takže máme alespoň společné fotky z obřadu, z toho nešťastného oběda a potom na zábavě. Moje fotky jsou krásné, ale pokaždé mi připomínají naši hádku a svíčkovou.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.
