Antonín (55): Večer před bouřkou jsem zastavil mladé stopařce. Příštích 10 minut bylo nejděsivějších v mém životě

Poprvé v životě jsem zastavil stopařce a to jen proto, že šlo o křehkou mladou dámu. Její oči mě však následně ubezpečily o tom, že to já bych se měl strachovat o život...

Mohlo by Vás zajímat:

Hanuše (54): V dešti jsme zastavili podivnému stopaři. Víc než jeho zápach nás vyděsilo to, co se stalo potom

Byla temná noc, blížila se bouřka – prostě jako v hororu

Na chalupě bylo tolik práce, že jsem se zvedl k odjezdu až v deset večer. Venku sílil vítr a vypadalo to, že se žene pořádná bouřka. Kolem lesa jezdím kvůli divoké zvěři pomaleji a díky tomu jsem zahlédl u silnice stopařku.

Vypadala mladě a křehce, zvedla ledabyle palec a já hned přibrzdil. Ptal jsem se jí, zda se jí něco nepřihodilo, ale jen zavrtěla hlavou. Sedla si vedle mě a ukázala, ať jedu dál. Moc toho nenamluvila, myslel jsem si, že má ze mě strach. A tak jsem se pustil do povídání sám.

Vzpomněl jsem si na historku z dětství o děsivé stopařce. Říkalo se, že chtěla pokaždé vysadit u hřbitova a ten, kdo ji vezl, do týdne zemřel na infarkt. Byla to známá legenda, která se léty obměňovala a jako dítě jsem se vždy strašlivě bál. Ani nevím, proč jsem to té mladé ženě vyprávěl.

Mohlo by Vás zajímat:

Kryštof (58): Hodiny v bytě se nezastavily jen tak náhodou. Chtěly mi dát znamení

Pak jsem spatřil její tvář a děsem jsem oněměl

Mému povídání se chraplavě zasmála, a když se na mně otočila, ucítil jsem nepříjemný zápach. Na vteřinu jsem jí pohlédl do tmavých zapadlých očí a zahlédl holé dásně v podivném úsměvu. Srdce mi málem vypovědělo službu. Do toho venku uhodil hrom, byla by to perfektní scéna děsivého filmu. 

Pootevřel jsem okénko, abych se mohl nadechnout čerstvého vzduchu a zachovat chladnou hlavu. Na křižovatce jsem se zeptal, kudy dál, a ona opět ukázala směr. Takhle jsme jeli ještě deset minut, kdy jsem se opravdu začínal bát nějakého temného zla. 

Zkusil jsem naladit rádio, bohužel neúspěšně. Chvíli nás doprovázel šum a pak jsem zvolil raději ticho. Blížila se kaplička, znal jsem ji dobře. Stála vedle hřbitova. Žena vedle mě, o jejímž mládí už jsem silně pochyboval, pokynula. Chtěla zastavit. Žert by to byl povedený, ale nikdo se nakonec nesmál.

Mohlo by Vás zajímat:

Katka (47): Svezla jsem ve vánici neznámého muže. Co se dělo potom, z hlavy nikdy nevymažu

Ani nepoděkovala a odešla ke hřbitovu

Beze slova vystoupila a mířila tmou přímo k hřbitovní bráně. Já na nic nečekal a rychle odjel. Hned druhý den jsem navštívil lékaře, aby mi zkontroloval srdce. Tak moc jsem se bál, že se povídačka naplní. Rovnou si mě celého proklepl, poněvadž jsem se v ordinaci objevil asi po deseti letech.

Noc co noc jsem se budil hrůzou a sledoval příznaky infarktu, přestože mě lékař ujistil, že mám srdce jako zvon. Uběhl týden, druhý a třetí a já konečně vydechl úlevou. Můj příběh má pozitivní pointu, neboť mi lékař během preventivních krevních testů přišel včas na začínající cukrovku. Snad jsem té stopařce nakonec ještě vděčný za tu hrůznou chvilku. 

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vladimír (59): Cestou z taneční zábavy mi zastavilo podivné auto. Dodnes netuším, kdo mě to tenkrát svezl

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.