Alžběta (31): Na hřbitově jsem potkala podivnou ženu. Dalo mi to naději, že dcera je na dobrém místě

Po smrti mé dcerušky Vanesky jsem už nevěřila na nic. Na žádné dobro ani lásku. Jen na zlo a smrt, která mi dceru vzala. Změnit smýšlení mi pomohlo až podivné setkání s neznámou ženou nad hrobem mé dcery.

Mohlo by Vás zajímat:

Gita (25): Zjevila se mi duše stařenky, kterou jsem malovala na hřbitově

Zemřela mi sedmiletá dcera

Smrt mé dcery byla naprosto zbytečná. Stála ve špatnou chvíli na špatném místě. Bylo jí sedm let, když zemřela. Akorát přecházela přechod, když se za jejími zády vyřítilo rychle jedoucí auto. Nabralo ji na kapotu a pár metrů s ní jelo dál. Poté z kapoty slétla a řidič ji přejel. Místo rychlé pomoci šlápl na plyn a ujel.

Ten den s ní byla moje máma, která se na celou tu věc musela dívat. Po převozu do nemocnice Vaneska zemřela. Nikdo si neumí představit, co v danou chvíli rodič zažívá. Jsou to návaly vzteku, pak smutku a nenávisti vůči člověku, který je za to zodpovědný. Jenže ať uděláte cokoliv, nic z toho vám děťátko nevrátí.

Já se zlobila na celý svět. Na sebe, že jsem tomu nemohla zabránit. Na manžela, který mě pořád jen utěšoval a k ničemu to nebylo. Přišla jsem o všechno. A teď jsem měla dál žít? Přesně to se po mě chtělo. Ale já nemohla. Uzavřela jsem se do sebe a svých pocitů. Byla jsem na všechny zlá a krutá. Zlobila jsem se na lidi, kteří se uměli radovat.

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (49): Dva roky jsem se neodvážila jít za maminkou na hřbitov. Teď už vím, jaká to byla chyba

Na hřbitově jsem potkala zvláštní ženu

Pohřeb jsem prožila v slzách a hysterii. Ze smrti své dcery jsem obvinila snad každého. Postupně jsem je vyhnala ze svého života. Mamku, tátu i manžela. Dnes vím, že se Patrik snažil, ale já jeho snažení mařila. Jenže kdykoliv jsem se podívala do jeho očí, viděla jsem tam malou Vanesku. Požádala jsem o rozvod a věřila, že mi to pomůže.

Den co den jsem chodila dceři na hrob. Vždy jsem cestou koupila její oblíbené tulipány a vyskládala je na hrob. Vyprávěla jsem jí, co je nového a jak se mám. Většinou jsem za ní chodila přes den. Nedávno jsem to však kvůli práci nestíhala a na hřbitov jsem se dostala až k večeru. Přišla jsem sice ještě za světla, ale pak se pomalu setmělo.

V jednu chvíli jsem za sebou někoho ucítila. „Dobrý večer," pronesl neznámý ženský hlas. Neměla jsem v plánu reagovat. Hřbitov je místo, kde chci být sama. „Už byste si měla odpustit," pokračovala neznámá žena. „Prosím? Co si to dovolujete?" vyjela jsem na ni. „Nikdo za to nemůže, věřte mi. I my se snažili, ale nešlo to..."

Mohlo by Vás zajímat:

Rosťa (23): Porušil jsem babiččino pravidlo a vstoupil do kaple na hřbitově. Neměl jsem to dělat

Dcera je mezi anděly

„Hleďte si svého, chci být sama," vyzvala jsem ji. „Nejste sama už příliš dlouho? Dcera je na dobrém místě. Je mezi anděly," řekla tiše. Chtěla jsem jí znovu vynadat, ale její slova mi rezonovala v uších. „Je na čase, abyste zase žila. Dcera je pořád s vámi. Tak se přestaňte trestat," dodala a podívala se mi hluboko do oči.

A pak, aniž bych jí cokoliv stihla říct, byla najednou pryč. To setkání mě rozhodilo natolik, že jsem se vydala domů. Najednou jsem měla pocit úlevy. Jako kdyby spadl obrovský balvan, který jsem nosila na svých bedrech. Je mezi anděly, zopakovala jsem si slova té ženy. Díky ní jsem se pokusila napravit některé věci. Omluvila jsem se manželovi a matce. Nad hrobem své dcery jsem přestala truchlit. Pokud jsem to dobře pochopila, ta žena byla andělem, který je teď s mou dcerou.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Erika (28): Rok po smrti rodičů jsem zažila neobvyklé setkání. Teď už vím, že jsou stále s námi

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.