Marcela (49): Dva roky jsem se neodvážila jít za maminkou na hřbitov. Teď už vím, jaká to byla chyba

Před dvěma lety mi zemřela maminka. Bylo to zrovna na Den matek. Poměrně podivná symbolika. I když vím, že už byla stará a je jí možná lépe, její odchod jsem si odmítala připustit. První rok jsem jí nešla ani na hrob. První svátek matek, který jsem prožila bez ní, jsem také ignorovala. Letos jsem se ale rozhodla, že na Den matek půjdu dát mamce na hrob květinu.

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (19): V noci jsem ukradla svíčku z dětského hrobu. Velmi rychle jsem zjistila, jaká to byla chyba

Maminka zemřela na Den matek

Každý říká, jak je smrt přirozená součást našich životů. Vím to i já. Jenže něco jiného je, když se o tom jen bavíme. A něco jiného je, když vám někdo umře. Mamka pro mě byla velmi důležitá osoba. Měly jsme krásný a láskyplný vztah. Právě jí jsem vděčná za všechno, co jsem ve svém životě dokázala. Zažily jsme spolu neskutečné věci.

Byla jak maminkou, tak současně i mojí nejlepší kamarádkou. Každému bych takovou mamču přála. Jenže čas je neúprosný a nic netrvá věčně. Nedívalo se mi dobře na to, jak mamka stárne. Často si stěžovala na bolest nohou a zad. Byly dny, kdy nevstala ani z postele. Nic vážného jí nebylo. Podle lékařů šlo o součást staroby.

Poslední roky jsem měla pocit, že spíš trpí, než žije. Několikrát mi dala najevo, že by byla nejraději, kdyby už bylo po všem. Neposlouchalo se mi to dobře. Vždycky jsem ji za to pokárala, aby nevedla takové řeči. Maminka naposledy vydechla před dvěma lety. Bylo to zrovna na Den matek. Ani jsem jí nestihla donést její oblíbené rudé růže.

Mohlo by Vás zajímat:

Naďa (22): Moje milovaná babička se vrátila, aby splnila starý slib. Věřím, že to nebylo poslední setkání

Po dvou letech jsem šla mamce na hrob

Vyčítala jsem si, že umřela v nemocnici. A ještě ke všemu sama. Kvůli tomu, kdy se to stalo, jsem na Den matek zanevřela. Chtěla jsem tento svátek ve svém životě škrtnout. Byla jsem smrtí mamky tak rozhozená, že jsem velmi dlouho nešla ani na její hrob. Manžel jí za mě chodil dávat květiny a zapalovat svíčky.

Takový jsem byla sobec. Na loňský Den matek jsem k sobě nepustila ani vlastní děti. Potřebovala jsem si ten den prožít po svém. Ve smutku a v slzách. To, že to k ničemu nebylo, jsem zjistila až později. Uběhl další rok a já se z té ztráty postupně dostávala. Letos se mě manžel opatrně zeptal, jestli už není čas, abych za mamkou zašla.

I když mi vadilo, že mě do toho nutí, poslechla jsem ho. Na Den matek jsem jela koupit rudé růže, které tak milovala. K hrobu jsem se vší úctou poklekla a propukla v pláč. Položila jsem květiny a se sklopenou hlavou vzpomínala na mamku. Po chvíli jsem uctila na zádech hřejivé paprsky slunce. Zvedla jsem hlavu a zadívala se do nebe.

Mohlo by Vás zajímat:

Karin (26): Po smrti maminky jsem propadla depresím, ale ona to tak nenechala

Mamka mi dala znamení, že je pořád se mnou

Kolem matčina hrobu se zvedl vánek. Kvítky z růží, které jsem položila na hrob, se roztančily ve víru. Užasle jsem to pozorovala. Podívala jsem se na okolní hroby, kde byly také květiny, ale žádná se ani nepohnula. Jako kdyby ten vír byl jen nad matčiným hrobem. Zavřela jsem oči a nechala se jím ovívat. Cítila jsem maminku.

Její energie byla všude. Od radosti, že ji cítím, jsem se rozplakala. Když jsem otevřela oči, kvítky jeden po druhém dopadly na hrob. A já cítila úlevu. Byla to moje maminka. Dala mi znamení, že je pořád se mnou. Když jsem to doma vyprávěla manželovi, byl sice překvapený, ale věřil mi. Slibuji, že budu za mamkou chodit víc. A teď už si nenechám ujít žádný Den matek.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Bětka (25): Mamka se roky starala o stařičkého souseda. V den své smrti se s námi přišel rozloučit

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.