Uršula (25): Objevila jsem hrob tří sester. Když jsem chtěla odhalit příčinu jejich smrti, stalo se něco děsivého

Byť to pro někoho může být nepochopitelné, jednou z mých zálib je navštěvovat hřbitovy. Ten pocit, když se procházím po půdě mrtvých, je naprosto jedinečný. Občas jsem se dokonce domnívala, že cítím přítomnost zemřelých. Ovšem to, co se mi stalo letos v létě, předčilo všechny mé dosavadní zážitky.

Mohlo by Vás zajímat:

Saša (19): Neuctivé chování na hřbitově se nám krutě vymstilo. Nejvíc to odnesl kamarád Ondra

Zaujal mě náhrobek tří sester

Když mě pozval strýc Otakar k sobě na chalupu, neváhala jsem. Bydlí skoro na samotě, kde má člověk čas a prostor přemýšlet. Vzhledem k tomu, že jsem aktuálně řešila jistou krizi, nabídku jsem přijala. Vzala jsem si s sebou kolo a naplánovala si spoustu výletů. Každý den jsem vyjížděla do lesů, kde jsem čerpala potřebnou energií.

Jednou v podvečer, když jsem se zase vracela z vyjížďky, jsem narazila na menší hřbitov. To bylo něco pro mě. Procházela jsem mezi náhrobky a četla každý nápis. Jeden náhrobek mě obzvlášť zaujal.

Byly pod ním pohřbené tři sestry. Podle data narození zemřely mladé. Ta nejmladší v patnácti letech. Další dvě v rozmezí dvou let. ,,Smutné, jak asi zemřely?“ zamyslela jsem se. Rozhodla jsem se, že se to pokusím zjistit. Náhrobek jsem si vyfotila, abych data úmrtí nezapomněla a měla podle čeho shánět informace.

Mohlo by Vás zajímat:

Nikola (21): Šly jsme s kamarádkou o dušičkách na hřbitov. Slyšely jsme tam něco, při čem mi dodnes tuhne krev v žilách

V noci jsem zažila něco děsivého

Doma jsem se hned ptala strýce, zda neví, jak dotyčné zemřely. ,,Nepátrej po tom, radím ti dobře,“ zněla jeho odpověď. Strýc byl v těchto věcech dost ostražitý. Ulehla jsem teda do postele a přemýšlela nad osudem tří sester. Kolem druhé ráno mě vzbudil pocit, který jsem neznala.

Jasně jsem cítila, jak si něco sedá na postel. Mozek začal pracovat na plné obrátky. Napadlo mě, že je to nějaké zvíře. Záhy mi ale došlo, že strýc žádné nemá. Vtom jsem měla reálný pocit, že mě někdo pod peřinou pevně svírá. Nemohla jsem se pohnout, natož se nějak bránit. Měla jsem co dělat, abych se nadechla.

Nad hlavou jsem ucítila ledový dech. Jako by na mě někdo foukal mrazivý vzduch. Někdo další mi klečel na nohou a držel mi ruce. Byla jsem dokonale paralyzovaná. ,,Kdo jsi a co chceš?“ pronesla jsem do ticha. Někdo třetí obcházel kolem postel. Neviděla jsem ho ani jeho obrys. Jen energii a kroky. Šel z nich strach.

Mohlo by Vás zajímat:

Ingrid (17): Kamarádka mě přemluvila k noční výpravě na hřbitov. Mohla jsem tušit, že to nedopadne dobře

Rozhodla jsem se, že po jejich osudu nebudu pátrat

,,Po ničem nepátrej, nebo špatně skončíš,“ zaznělo prostorem. Upřeně jsem se dívala do stropu, než mi došlo, s čím to má spojitost. V ten moment se rozsvítil můj mobilní telefon a objevila se na něm fotografie náhrobku tří sester. ,,Po ničem nepátrej, nebo špatně skončíš,“ ozvalo se podruhé. ,,Slibuji, slibuji, že nebudu,“ koktala jsem vystrašeně.

Tlak z mého těla postupně mizel, v pokoji se znovu udělalo teplo. Když jsem se konečně mohla pohnout, vzala jsem telefon do ruky. Fotografie už tam nebyla. ,,Co to sakra bylo?“ špitla jsem. Do rána jsem hrůzou neusnula. Další den jsem se vydala na onen hřbitov. Koupila jsem po cestě tři svíčky, které jsem sestrám položila na hrob. ,,Omlouvám se vám,“ řekla jsem a pomodlila se za ně. Od toho dne jsem své návštěvy hřbitovů omezila na minimum.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ludvík (31): Na hřbitově jsem potkal zvláštní dívku. Díky jejím schopnostem jsem zase dostal chuť žít

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.