Majda (26): Nechala jsem se zlanařit ke krádeži svíčky na hřbitově. Byla to osudová chyba

I když jsem věděla, že krást se nemá, nechala jsem se v mládí přemluvit partou pubertálních kamarádek. Kdybych to neudělala, byla bych za tu, co se bojí. Což byla vlastně pravda.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (22): Oživily jsme s kamarádkou dávný hřbitovní rituál. Ještě dnes z toho mám husí kůži

Musela jsem ukrást svíčku

Nerada na ten den vzpomínám. Něco málo jsme s kamarádkami popily a jednu z nich, asi Milenu, napadlo zajít na hřbitov. Ona byla takový ten typický dobrodruh. Máločeho se v životě bála. Já měla ze hřbitova vždycky velký respekt. Místo, kde leží na jednom místě tolik nebožtíků, mi přišlo mystické.

Myslím, že nejsem jediná, kdo když vstoupí na hřbitov, cítí vedle úcty i strach. Milena se chtěla pobavit, a tak vymyslela hru. Hodila korunou a kdo prohraje, dostane od ní úkol. A to přímo na hřbitově. Padlo to na mě a Milena si mě vychutnala. Věděla, jak to s tím místem mám. ,,Ukradneš svíčku z toho nejstaršího hrobu, co tu najdeš,“ přikázala mi.

,,Ukrást? Vždyť to je skoro hřích, brát něco z hrobu,“ ohradila jsem se. Na to konto o mně začala mluvit jako o srabovi. To jsem si nemohla nechat líbit. Pomalým krokem jsem prošla hřbitov a našla ten nejstarší hrob. Šel z něj strach. Byl daleko od pouliční lampy, takže jsem se musela ponořit do tmy. Stála na něm svíčka, která měla jen kousek knotu.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (69): Vnučka tvrdila, že mi manželův duch chce ublížit. Vypravily jsme se ho odprosit na hřbitov

Pořád se mi vracel jeden sen

Dala jsem si ji pod bundu. Milena asi nečekala, že to udělám, takže byla překvapená. Mně z toho nebylo zrovna nejlíp, měla jsem s tím morální problém. Doma jsem svíčku zapálila, což byla součást úkolu. Od toho večera se mi zdál stále stejný sen. Byla jsem na tom hřbitově a odnášela z něj urnu.

Procházela jsem uličkami mezi hroby, když jsem došla k jednomu, u kterého jsem se zastavila. Zezadu na mě sáhla bílá vrásčitá ruka. Můj pohled sjel na náhrobní kámen. Bylo na něm moje jméno. Podle všeho ta urna, kterou jsem v tom snu držela, byla moje vlastní. Sen se mi zdál každou noc. Přicházela jsem pomalu, ale jistě o rozum.

Tak jsem tím byla ovlivněná, že jsem se rozhodla zajít na hřbitov. Ujistit se, že tam žádný hrob s mým jménem není. Jaký šok mě čekal, když jsem ho tam našla. Dokonce na stejném místě, jak říkal můj sen. Propukla jsem v pláč. Nechápala jsem, co se to děje, a hlavně proč. Poté jsem si vzpomněla na tu svíčku, kterou jsem ukradla.

Mohlo by Vás zajímat:

Filip (24): Na hřbitově jsem potkal zvláštní dívku. Málem jsem se do ní zamiloval, než jsem zjistil mrazivou skutečnost

Mohlo mě to stát život

Došlo mi, že sen se mi zdá od té doby. Běžela jsem domů pro svíčku a vrátila ji tam, kam patřila. V noci se mi zdál sen o tom, jak ke mně přišla stařenka. ,,Příště už nic takového nedělej, nebo špatně skončíš,“ řekla mi. Když jsem se zadívala na její ruce, spojila jsem si to s tím snem, v němž na mě sahala bílá vrásčitá ruka.

Další den jsem šla znovu na hřbitov. U hrobu, kde jsem kradla, jsem požádala o odpuštění. Můj hrob už na místě nebyl. Celé si to dodnes nedokážu pořádně vysvětlit. Jestli to byl celé jenom blud, nebo jsem se vážně zcvokla. Nicméně znovu jsem se vrátila k myšlence, že hřbitov je místo, které musíme uctívat.

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (61): Na hřbitově se mi stala zvláštní věc. Už tam nikdy nezůstanu do tmy

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.