Kateřina (51): Se sestrou jsme si vjely do vlasů kvůli hrobu. Památka zesnulých nám dává zabrat

V létě po dlouhé nemoci zemřela naše maminka. Se sestrou Petrou jsme se o ní staraly a když vydechla naposledy, byly jsme u toho. Mísila se v nás bolest a úleva. Maminka trpěla do polední chvíle.

Jan (22): Na Dušičky jsme vyjeli s celou rodinou na hřbitov. Cestou zpátky se stal zázrak

Se sestrou máme evidentně jiný vkus

Už když jsme zařizovaly pohřeb, tak bylo mezi mnou a sestrou napětí. Sestra měla nesmyslné požadavky. Chtěla rakev z luxusního dřeva, která stála skoro padesát tisíc. Mně se líbila dřevěná rakev za deset tisíc a podle mého názoru na první pohled nebyl znát rozdíl. Nakonec jsme se domluvily i na květinové výzdobě a ač byl pohřeb o hodně dražší, než jsem původně plánovala, ráda jsem se s maminkou důstojně rozloučila.

Léto uteklo a konečně odešla největší bolest. Zbyl smutek a vzpomínky. Před týdnem jsem si uvědomila, že letos budeme slavit poprvé i Dušičky. Poprvé uctíme Památku zesnulých. Vzpomeneme na maminku oficiálně, nejen ve svých vzpomínkách a doma prostřednictvím historek. Zajela jsem do města a nechala si uvázat velký věnec z jehličí, ozdobený malými plastovými kvítky s černou stuhou, kde byl nápis, že vzpomínáme.

Dorota (30): Na Dušičky bratr prozradil rodinné tajemství. Šokovalo mě, že mu rodiče platili za mlčení

Krásný věnec mi vehnal slzy do očí

Když jsem věnec vyzvedávala, byla jsem spokojená. Tisíc korun jsem investovala dobře. Důstojná vzpomínka na maminku. Hned jsem věnec odvezla na hrob a zakoupila jsem i velkou plastovou svítilnu. Zapálila jsem svíčku a napsala sestře textovou zprávu, že jsem dala na hrob věnec.

Jaké bylo moje překvapení, když mi sestra hned druhý den volala: „To si děláš srandu? Chceš, aby se nám smála celá vesnice, kde mamka žila? Takový kýč už nechci na hrobě nikdy vidět. Vše jsem sebrala a vyhodila do popelnice. Proč kupuješ výzdobu z plastu? Nesmrdíme korunou, abychom musely kupovat levné věci.“ Byla jsem v šoku. Můj věnec za tisícovku a svítilna za dvě stovky sestra vyhodnotila jako levné věci.

Ivana (32): Ztratila jsem se v mlze na hřbitově. Tajemná postava mě vyděsila k smrti a musela utéct přes vysokou zeď

Jsem v právu a sestra se nezachovala dobře

Na první dobrou jsem se rozbrečela a zavěsila hovor. Trvalo mi hodinu, než jsem se uklidnila. Když jsem to celé sdělila manželovi, vjel do něj vztek. Vynadal mi, že se nechám komandovat vlastní sestrou a že její nehorázné chování překračuje veškeré meze. Moje sestra má za manžela bohatého podnikatele a to, co pro nás znamená tisícovka, tak pro ní je jako stovka.

Manžel mi nakázal, že sestře zavolám a budu požadovat, aby moji výzdobu na hrob vrátila. Ať to udělá, jak chce, ale to, co prý dám mamince na hrob já, je moje věc a sestře do toho nic není. Ať si prý na hrob dá třeba zlaté věnce. Ale my budeme vždy dávat věnec za tisíc korun. Ať se jí to líbí či nikoliv. Sestře jsem nedokázala zavolat, ale napsala jí textovku přesně v tom znění, které mi poradil manžel. Sestra evidentně nechala udělat nový věnec a dokonce koupila i stejnou svítilnu. Poslala mi fotku, že je vše na hrobě. Ale od té doby se nebavíme.

Mirka (55): Na podzim jsem přišla o svého věrného pejska. Šla jsem mu zapálit svíčku na hrob a čekalo mě překvapení

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].