Facebook
Instagram
Iveta s Tondou rádi tráví léto ve svém domku v lesích. Užívají si klidu a ticha. Ovšem letos se tam znovu narodili. Během silné bouřky je před dům vylákalo drnčení zvonku. Před dveřmi ale nikdo nebyl. A právě v momentě, kdy byli venku, vlétl do domu kulový blesk. Oba moc dobře vědí, co by se stalo, kdyby zůstali uvnitř.
Už jsem dost stará na to, abych věřila jen tak něčemu. Teď ale věřím, že společně s manželem Tondou (67) máme anděla strážného. Jak jinak si vysvětlit, co se nám přihodilo. Schválně, co vás napadne, až si to dočtete celé do konce. Myslím, že mi dáte za pravdu.
Máme menší domeček v lesích
Nečekejte žádné duchy a zvuky, které nemá kdo vydávat. Náš příběh je zcela prostý. I přesto bych řekla, že má nádech jakéhosi tajemna. Bydlíme roky v Praze v malém bytě. Před lety jsme si pořídli chalupu, kam čas od času odjíždíme nabrat síly. Chalupa je spíše takový domeček, naše malé útočiště.
Někdy tam trávíme většinu roku, jindy tam jedeme jen přes léto. Tak tomu bylo letos. Na začátku června jsme se shodli, že je zase na čase vypadnout a být v přírodě. V tom tkví krása toho domu. Je v lesích, kde pomalu není ani živáčka. Nejbližší soused je tři kilometry od nás. To je ten důvod, proč tam tak rádi jezdíme. A v červenci se stalo něco, po čem jsme se asi znovu narodili.
Během bouřky někdo zvonil
Celý den lehce pršelo a na večer byly hlášené silné bouřky. Zatímco já se jich bojím, manžel je má rád. Je schopný sedět u okna a pozorovat každý blesk. A tak tomu bylo i onoho večera. Blesky lítaly snad každou minutu. Já byla pomalu schovaná pod dekou a Tonda zíral ven u otevřeného okna. V jednu chvíli jsem měla pocit, že blesky jsou velmi blízko u domu. To mi nahnalo strach.
Pak zazvonil zvonek. „Kdo to může být?" zeptal se mě manžel. „To nevím. A ještě v tomhle počasí..." divila jsem se. Původně jsme tam jít nechtěli. Jenže zvonek se rozdrnčel, jako kdyby hořelo. Manžel vzal do ruky hrablo od krbu a spolu jsme šli ke dveřím. Když jsme je otevřeli, nikdo tam nebyl. Vyšli jsme před dům a nahlédli na terasu. A v ten moment do našeho domu vletěl kulový blesk.
Anděl strážný nám zachránil život
Vždycky jsem o tom jen četla, ale že to zažiji i na vlastní kůži? Zvenku jsme se dívali do obýváku, jak nám tam lítá kulový blesk. Všude byla cítit síra. Některé věci v pokoji začaly hořet. My odstoupili od okna a pevně se drželi za ruce. „Kdybychom zůstali uvnitř...“ začal manžel, ale už větu nedořekl. „Někdo nám zachránil život," doplnila jsem.
Po pár okamžicích kulový blesk zmizel. Nechal za sebou pořádnou spoušť. To nám v danou chvíli bylo jedno. My byli rádi, že jsme tam nebyli. Shodli jsme se s Tondou na tom, že máme strážného anděla, který zazvonil na ten zvonek. Nic jiného by nás z domu nevylákalo. Skutečně jsme měli pocit, jako kdybychom se podruhé narodili. Od té doby už ani Tonda nemá rád bouřky.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
