Vladimír (59): Cestou z taneční zábavy mi zastavilo podivné auto. Dodnes netuším, kdo mě to tenkrát svezl

Bylo mi tehdy osmnáct let a se svojí budoucí manželkou jsme vyrazili na taneční zábavu do jedné vzdálenější vesnice. Po jejím skončení jsem Marušku doprovodil nějakých 12 km domů a znovu se vydal na cestu. Už jsem se těšil na svoji postel, kam se svalím, až dorazím domů. Jenže od ní mě dělilo ještě nějakých 15 km.

Mohlo by Vás zajímat:

Zbyněk (19): Auto z bazaru nebylo zcela obyčejné. Mělo skrytou moc, která mě ochránila

Odnikud se zjevilo auto

Noc byla teplá, hvězdy skoro žádné. Když jsem ušel asi 3,5 km, padla na mě obrovská únava. Cestu jsem znal, z poloviny vedla lesem. Najednou jsem se ocitl na křižovatce, které se říká U pomníku a nachází se nedaleko hradu Kost. Všude panovalo hrobové ticho. Nahlas jsem si povzdechl: "Co bych za to dal, kdyby teď jelo nějaké auto a vzalo mě alespoň kousek. Já bych snad jel i s čertem."

Ušel jsem ani ne pět kroků, když tu vedle mě zastavil vůz. Vůbec jsem ho neslyšel přijíždět. Bylo to tmavě modré auto, hodně odřené a otlučené. Stáhlo se okénko u spolujezdce, od volantu se ke mně naklonil neznámý muž a povídá: "No tak, mladej, kam to bude?" 

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (34): Pronásledoval mě neznámý muž v náklaďáku. Nikdy v životě jsem se tak nebála

Nejdivnější jízda mého života

Znejistěl jsem. Ten muž se mi už od pohledu nelíbil. Vypadal jako Waldemar Matuška za mlada. Byl hubený, měl kudrnaté vlasy a vousy, na sobě slabý černý svetr s rolákem a něco jako tmavě modré montérky. Váhavě jsem vzal za kliku, sedl vedle něj a prozradil mu jméno vesnice, odkud jsem pocházel. Měl jsem v plánu mu říct, aby mi zastavil na jednom místě, odkud to pak domů dojdu po svých. Nějak jsem nechtěl, aby ten muž věděl, kde přesně bydlím.

Auto se zprudka rozjelo a já si najednou všiml, jak se kolem nás obrovskou rychlostí míhají stromy. Pak auto naráz zastavilo a ten muž povídá: "Tak jsi tady. Zbytek dojdeš, jak jsi říkal." Polkl jsem naprázdno. Já mu přece neříkal, kde chci vystoupit, akorát jsem o tom usilovně přemýšlel.

Mohlo by Vás zajímat:

Johana (39): Svezla jsem dívku ve sněhové vánici. To, co se pak událo, si neumím vysvětlit

Auto zničehonic zmizelo

Poděkoval jsem mu za svezení a vystoupil. Než jsem stihl zabouchnout dveře, ten muž se rozchechtal takovým tím pekelným hlasem a zmizel. Doslova. Od místa, kde jsem vystoupil, pokračuje silnice asi 400 m rovně. Auto mohlo ujet nejvýš 30 metrů, pak zmizelo a s ním i zvuk motoru.

Od toho zážitku uplynulo víc než čtyřicet let, přesto si na něj vzpomenu pokaždé, když projíždím onou křižovatkou. A přemýšlím, co se to tam tehdy v noci vlastně odehrálo.

Mohlo by Vás zajímat:

Rudolf (48): Cestou ze služebky jsem svezl záhadnou stařenu. Netušil jsem, jak se mi tím změní život

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.