Johana (39): Svezla jsem dívku ve sněhové vánici. To, co se pak událo, si neumím vysvětlit

Jako majitelka kosmetické firmy jezdím často na služební cesty. Občas zamířím i do hor, kde máme největšího odběratele. Právě tam se mi loni stalo něco zvláštního.

Mohlo by Vás zajímat:

Ondřej (23): Holubice za mým oknem nebyla tak docela obyčejná, jak jsem si myslel

Zahlédla jsem na krajnici postavu

Vracela jsem se zrovna z města, když jsem pocítila únavu a už se viděla na hotelovém pokoji. Měla jsem za sebou velmi náročný den. Jako na potvoru začalo sněžit. Musela jsem tomu přizpůsobit styl jízdy. Lesem jsem se ploužila téměř krokem, protože vánice nabírala na síle. Klížily se mi oči. Měla jsem co dělat, abych neusnula.

Z polospánku mě probudil pohled na osobu, která šla po krajnici. Chtěla jsem jet dál, ale představa, že jde někdo v takovém počasí sám a ještě po silnici, se mi nezdála. I když nerada, zastavila jsem. Byla to mladá holka, oblečená jen v mikině s kapucí. Už jen z pohledu na ni mi byla zima. Zastavila jsem a stáhla okénko.

,,Dobrý večer, pojďte, já vás někam hodím,“ nabídla jsem jí. Nasedla do auta. ,,Kam jdete v takovém počasí?“ zeptala jsem se. Nereagovala, jen se na mě usmála. Bylo mi z toho divně po těle. V autě zavládlo ticho, které mě znervózňovalo. ,,Já jsem Johana. A vy?“ zkoušela jsem navázat kontakt. ,,Já jsem Tereza,“ řekla tiše.

Mohlo by Vás zajímat:

Stanislava (40): Poprvé v životě jsem vzala stopaře do auta. Dodnes nerozumím tomu, co se přesně stalo

Nechala se vysadit v lese

,,Vy tady někde bydlíte? Kde vás mám vysadit?“ Tereza ukázala prstem za zatáčku. Věděla jsem, že tam není žádná chata ani hotel. ,,Tam? Vždyť tam nic není,“ zapochybovala jsem. Přesto mě požádala, abych tam zastavila. Moc se mi to nelíbilo, ale trvala na svém. Když z auta vystoupila, ještě poděkovala. Vydala se pryč lesní cestou. Dál vytrvale sněžilo, takže se mi brzy ztratila ve vánici.

Odjela jsem, ale nemohla jsem se zbavit divného pocitu. Už jsem skoro parkovala u hotelu, když mi něco říkalo, abych se pro dívku vrátila. V takovém počasí někde v lese zmrzne. Otočila jsem se a jela k místu, kde jsem ji vysadila. Sněžilo tak hustě, že její stopy už nebyly vidět. Nechala jsem rozsvícená světla a šla do lesa.

Volala jsem: ,,Terezo? Terezo!? Vždyť tu zmrznete!" Ale nikdo neodpovídal. Les byl až strašidelně tichý. Šla jsem ještě hlouběji, pak jsem podívala z mírného srázu dolů. Leželo tam převrácené auto. Rozběhla jsem se k němu. Rozsvítila jsem baterku a zahlédla, že je v něm někdo zaklíněný. Hned jsem zavolala policii a hasiče.

Mohlo by Vás zajímat:

Rudolf (48): Cestou ze služebky jsem svezl záhadnou stařenu. Netušil jsem, jak se mi tím změní život

Dodnes nevím, koho jsem svezla

V autě byla zaklíněná mladá dívka, kterou hasiči po několika minutách vyprostili ven. Našly se i její doklady. Jeden z policistů volal na základnu: ,,Jedna osoba v havarovaném vozidle a také jediná oběť nehody. Jméno Tereza, příjmení…,“ Dál už jsem neposlouchala. Než ji zavřeli do černého pytle, pohlédl jsem jí do tváře. ,,Vždyť mi před malým okamžikem seděla v autě,“ pronesla jsem nevěřícně.

Policisté mi položili pár otázek, a pak mě propustili. Vrátila jsem jako opařená do svého auta. ,,Jak je to možné? Co se to tu sakra děje?“ mluvila jsem si pro sebe. Dojela jsem na hotel a celou noc nezamhouřila oči. Stále jsem si celou příhodu přehrávala, ale na žádné racionální vysvětlení jsem nepřišla.

Mohlo by Vás zajímat:

Maruška (21): S babičkou jsme se domluvily, že mi dá znamení, až jednoho dne zemře. Svůj slib splnila

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.