Martina (34): Pronásledoval mě neznámý muž v náklaďáku. Nikdy v životě jsem se tak nebála

Každý z nás má z něčeho strach. Moje slabina spočívá v tom, že velmi nerada řídím v noci.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (69): Vnučka tvrdila, že mi manželův duch chce ublížit. Vypravily jsme se ho odprosit na hřbitov

Rozhodla jsem se vyrazit domů v noci

Když nemusím, do auta večer nesedám. Zkrátka mám pocit, že se ve tmě špatně orientuji. Proto jsem nebyla nadšená, když mě v práci poslali na služební cestu do Vídně. Snažila jsem se domluvit s kolegou, že bychom jeli společně, jenže on měl v plánu zůstat na místě déle než já.

Vyjela jsem tedy raději už po obědě, abych nemusela řídit večer. Čekalo mě kolečko schůzek. Věděla jsem, že domů vyrazím až ráno. Vynutila jsem si, aby mi zaměstnavatel zaplatil hotel. Když můj pracovní den skončil, šla jsem konečně na pokoj. Jenže sotva jsem se chtěla naložit do vany, zavolal mi manžel. „Ahoj, Gábina má vysoké horečky, co mám dělat?“ mluvil poplašeně do telefonu.

Dala jsem mu instrukce, čím má teplotu u naší čtyřleté dcery srážet. Nicméně mi to nedalo a rozhodla jsem se, že raději vyrazím domů. Představa, že moje holčička trpí a já ji nemohu utěšit, mě ničila. Zhluboka jsem se nadechla a řekla si: „To zvládneš, nic to není. Jízda ve tmě je v pohodě.“ Sice jsem se bála, ale ne tolik jako o svoji dceru. Vyrazila jsem tedy a žádné komplikace si nepřipouštěla.

Mohlo by Vás zajímat:

Ljuba (42): Museli jsme utéct z našeho domu. Dělo se tam něco, co nás málem připravilo o rozum

Sledovalo mě nákladní auto

Cesta z Rakouska probíhala v pohodě. Pomalu jsem se začala uvolňovat. Měla jsem před sebou poslední hodinu jízdy. Při pohledu do zrcátka jsem si ale uvědomila, že za mnou jede nějaký náklaďák, který neustále přepíná dálková a potkávací světla. Navíc v pravidelných intervalech.

Myslela jsem si, že mě chce předjet, tak jsem se mu snažila uhnout ke straně. On jel za mnou ale dál. Zamířila jsem na dálnici. Náklaďák se pořád držel v závěsu. Snažila jsem se mu ujet. Předjížděla jsem jiná auta, abych mu zmizela z dohledu. Ať jsem ale dělala cokoliv, držel se mě jako klíště. V jednu chvíli jsem začala i zpomalovat. On udělal totéž. Úplně mě to rozhodilo.

Několik minut jízdy od domova jsem narychlo zabočila na jednu zkratku. Doufala jsem, že on se svým velkým vozem manévr nezvládne. Bohužel, byl pořád za mnou. Nemít takový strach, zastavila bych a počkala, co udělá. Nicméně jsem raději jela dál, abych už byla doma. Bydlíme na kraji jedné vesnice. Věděla jsem o polní cestě, která kolem našeho domu vede, tak jsem to vzala po ní.

Mohlo by Vás zajímat:

Filip (24): Na hřbitově jsem potkal zvláštní dívku. Málem jsem se do ní zamiloval, než jsem zjistil mrazivou skutečnost

Vysvětlil mi, že se mě snažil ochránit

„Ha, setřásla jsem ho,“ zaradovala jsem se. Náklaďák se ale nakonec objevil i na polní cestě. A já jsem v autě zaslechla podivné zvuky. Jako by někdo začal mlátit do kufru. Zbývalo mi pár minut k domovu. Šlápla jsem na plyn a jela rychlostí blesku. Jakmile jsme uviděla náš dům, oddychla jsem si. Zaparkovala jsem a běžela ke dveřím.

Náklaďák mezitím zastavil před naším domem a vystoupil z něj statný muž. „Co po mně chcete?“ zařvala jsem na něj hystericky. „Honím vás až z Vídně. Už tam jsem si všimnul, že se kolem vašeho auta pohybují nějaké stíny. Nevypadaly přátelsky,“ sdělil mi stěží uvěřitelnou skutečnost a pokračoval: „Byla jste ubytovaná v hotelu, kde před lety zemřelo několik lidí, sotva ho opustili. Pochopil jsem, že ty stíny pro vás neznamenají nic dobrého, a zároveň zjistil, že se bojí světla. Proto jsem na vás pro jistotu pořád svítil.“

Nebyla to náhoda, že měla dcera horečky. A nebyla to zlotřilost, že za mnou ten muž s náklaďákem jel celou cestu. Kdybych v tom hotelu zůstala déle nebo nade mnou nebděl můj anděl strážný, bůh ví, jak by to dopadlo. Svému zachránci jsem dodnes nesmírně vděčná.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarda (34): Jako malý jsem doma vídal zvláštní ženu a později i muže. V životě by mě nenapadlo, kdo to byl

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.