Láďa (30): Přítelkyně je fajn, ale její smích je naprosto nesnesitelný. Směje se jako šakal

Jsme spolu dva roky a rok spolu žijeme. Náš vztah se jeví jako velmi vyrovnaný a stabilní. Dokonce padla i slova o zásnubách a svatbě. Bohužel je tu jedna věc, přes kterou se nemohu přenést. A popravdě mi vadila od začátku, ale mnohem méně než nyní. Nesnáším Hanin smích, když jsme ve společnosti, doslova se modlím, aby někdo neřekl něco vtipného.

Eda (35): Přítelkyně vypadala jako elegantní dáma. Její příšerné zlozvyky ale neskousávám

Smála se od srdce

Při našem seznámení jsem Hanu nejprve slyšel a až pak viděl – moc se mi líbila. Byli jsme s kamarádem na oslavě narozenin jeho bratra. „Je to kočka, viď? Ale směje se jako šakal, nedá se to poslouchat,“ řekl mi tehdy Tomáš. Hana to zaslechla a naprosto vyrovnaně pronesla: „Ne! Směju se jako dva šakalové!“ A pak se rozesmála ještě víc. Přišla mi nejen krásná, ale i velmi duchaplná. Ne každý si ze sebe umí udělat legraci, „shodit se“, ale zároveň dát najevo, že má sám sebe rád i se svými nedostatky.

Jenže po dvou letech šakalího smíchu už vše vnímám jinak. Každé její „checheche“ mi rve uši. Nepříjemné je i to, že si to Hana začala uvědomovat. Když se směje, vždy o mě zavadí zrakem. Fakt se snažím, abych byl nad věcí, ale prostě mi to nejde.

Katka (28): Partner je mistr na drsné vtípky a neví, kde jsou hranice. Zažívám s ním trapas skoro každý den

Trapasy na každém kroku

Před měsícem jsme byli na svatbě kamarádů. Hanka se tam během vtipné řeči oddávajícího rozesmála tak, že se na nás otočilo půl sálu. Všichni se nejdřív smáli s ní, ale pak už jen koukali. Hana nemohla své hýkání zastavit. Normálně jsem ji odvedl.

„Promiň, ale on byl tak vtipný…“ omlouvala se mi v předsálí. „To nic,“ usmál jsem se, nechtěl jsem kazit den. Ale pomyslel jsem si, že mi to nevadí „trochu“, ale strašně! Uvnitř mě se vše vařilo. Hrozně mě svým hýkáním vytáčela, víc a víc jsem ho nesnášel. Miloval jsem ji, když byla vážná, normální, anebo smutná. Ale veselá Hana se stávala mou noční můrou!

Jaroslav (30): Vzal jsem přítelkyni na firemní večírek. Nečekal jsem, že to zničí náš vztah

Utíkám před jejím smíchem

Poslední týdny se přistihuji, že se jí vyhýbám, když je veselá. Když začne vyprávět nějakou vtipnou historku a já tuším, že se na konci zasměje, přesouvám se raději do kuchyně nebo pustím televizi.

„Láďo, já ti lezu na nervy, viď?“ řekla mi nedávno v jedné takové situaci. Nevěděl jsem, co odpovědět. Nakonec jsem jen kývl. Na chvíli bylo ticho. Pak šeptla: „Tak se před tebou přestanu smát.“ Nemyslela to jízlivě, ale doopravdy! Vím, že mě má moc ráda. Jenže je to vůbec reálné?

Sedím teď na gauči a poslouchám, jak se Hanka směje v telefonu se svou sestrou. Ten smích je pořád stejný – hlasitý, nepřeslechnutelný, plný života, pro některé i nakažlivý. Slyším ho i přes zavřené dveře a přemýšlím, co dál. Mohu milovat ženu, jejíž smích nemohu vystát?

Další příběhy ze života →

Robert (25): Moje přítelkyně milovala seriály. Dokonce mě nutila, abych vypadal jako její oblíbená postava

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].