Facebook
Instagram
Říká se, že jakmile vám na drahé polovičce začne něco hodně vadit, třeba jen gesto nebo hloupý zvyk, je konec. Přesně to se stalo Edovi, který se s tím musel nějak vypořádat.
Moje partnerka si vypěstovala několik divných zvyků a zlozvyků a mě tím otravuje život. Skoro se bojím, až přijde večer a budeme spolu jen my dva. V té chvíli se přestává kontrolovat a ovládat – nebo to dělá záměrně? Chce, abych odešel?
Na první pohled to byla okouzlující dáma
Dost dlouho jsem nemohl najít tu pravou, pokaždé mi na adeptce vztahu a případného manželství něco vadilo. To přiznávám. Ale chtěli byste žít se špindírou? Nebo se ženou, která chodí v rozšmajdaných teniskách? Asi ne, že jo.
Takže když jsem se potkal s Norou, bylo jasné, že je to ona. Byla jako ze škatulky, na sobě broskvový kostýmek, na nohou lodičky, bezchybný účes a krásné nehty. „Slečno, neznáme se odněkud?“ zkusil jsem ohranou písničku. A Nora na ni zabrala.
Nechala otevřené dveře a slyšel jsem vše, co se tam dělo
Začali jsme se scházet, v restauraci, v kavárně, v parku. Šlo to jako po másle, taky nejsme puberťáci, takže jsme přeskočili muchlování a rovnou skočili do postele. U ní v bytě. Pronajatém.
První varování – v množném čísle, zdůrazňuji – bylo to, že se zvedla z postele, došla do koupelny a nechala otevřené dveře. Slyšel jsem vše, co se tam dělo. „Miláčku, zavři si dveře,“ volal jsem na ni. A odpověď byla: „Teď už spolu můžeme sdílet všechno.“ Doopravdy?! Rád bych sdílel i to, že si vyčistí zuby a osprchuje se, ale na to nedošlo. Zato jsem slyšel jiné zvuky…
Její zlozvyky mi hrozně lezly na nervy
Pustil jsem svůj pronájem a začali jsme spolu žít. U Nory. Donutil jsem ji, aby zavírala dveře koupelny a nějaký čas bylo vše poklidné. Ale všiml jsem si jejího podivného zvyku sykat, když se jí něco nelíbilo. Příklad: „Půjdeme do kina?“ Syknutí. Bez odpovědi. „Tak co myslíš?“ Syknutí – a záporná odpověď. Kdykoli jsem položil otázku, očekával jsem syknutí – a začal být na to alergický. „Ssssss….“ Taky se šťourala v nose, myslela si, že to nevím. Posmrkávala. A šoupala po bytě nohama – v ponožkách…
Navenek, když se vydala mezi lidi nebo do zaměstnání, to byla pořád ta okouzlující dáma v kostýmku a lodičkách. Všichni kamarádi, se kterými jsem zaskočil na pivo, mi ji záviděli a já jsem se sám sebe v takových chvílích ptal: „Neděláš, Edo, z komára velblouda?“ Pak jsem přišel domů a našel tam ženu v prádle, šoupající nohama po podlaze a sykající na téměř jakoukoli moji otázku.
Říká se: Stokrát nic umořilo osla. A taky vím, že jakmile vám na tom druhém něco příliš vadí, nemá to budoucnost. A tak jsem se rozhodl jít o dům dál. Nemám právě teď žádné bydlení, ale poradím si – i kdybych měl jít k rodičům. Tam nebude nikdo posmrkávat, sykat ani šoupat nohama.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
