Miluše (40): Syn měl odjakživa malou potřebu spánku. Dohnalo mě to až ke kolapsu

Než se nám narodil syn, byli jsme s Jáchymem deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Za tu dobu jsme se poznali v mnoha situacích a nikdy jsme nezapochybovali o tom, že k sobě patříme.

Mohlo by Vás zajímat:

Dora (38): Dcera je ve dvaceti těhotná. Zatímco ona se trápí, já se miminka nemohu dočkat

Syn po narození neustále plakal a nespal

Narodil se nám krásný syn. Skoro nespal a neustále plakal. Nakojený byl, přebalený byl, houpala jsem ho na rukou a stejně plakal. Myslím, že si v porodnici oddechli, když jsme odešli.

Doma jsme syna opečovávali společně. Klidný byl pouze v náručí, a tak jsme ho neustále já nebo manžel nosili a ten druhý vařil nebo uklízel. V noci jsem měli další směnu. Syn usnul až okolo desáté a spal dvě hodiny. Pak jsme ho až do rána nosili, krmili a snažili se nezbláznit.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarmila (43): Po čtyřicítce jsme se znovu začali snažit o miminko. Co následovalo, bych nikomu nepřála

Syn má abnormálně malou potřebu spánku

Lékařka říkala, že v prvním půlroce života se tento stav vyskytuje. Upnuli jsme se k tomuto termínu. Nicméně uplynul, a nic se nezměnilo. Lékařka nás poslala na vyšetření do spánkové laboratoře. Syna jsem tam uložili ke spánku, na těle měl přilepená čidla a snímala ho kamera. Poté nám lékař vysvětlil význam všech křivek, které zaznamenal přístroj. Dozvěděli jsme se, že během tří hodin, které syn spal, proběhly všechny důležité fáze spánku. Lékař nezjistil žádnou anomálii. Závěr byl takový, že syn má bohužel pravděpodobně abnormálně malou potřebu spánku. Až bude mít v budoucnu fyzickou zátěž, bude se jeho potřeba spánku zvyšovat.

Do tří let spal syn maximálně pět hodin denně, a to ještě s přestávkami. Od narození nikdy neusnul přes den, ač jsme se ho snažili uspat v kočárku, nošením či monotónním hlazením. V tuto dobu jsme s manželem vypadali jako chodící zombie. Kůži jsme měli šedou, kruhy pod očima a oběma nám hučelo v uších. Rodiče, ač nás viděli a věděli, čím si procházíme, nám neměli potřebu pomoci. S lítostí nám říkali, že chodí do práce a jsou také unavení.

Mohlo by Vás zajímat:

Dora (38): Dcera je ve dvaceti těhotná. Zatímco ona se trápí, já se miminka nemohu dočkat

Když začal chodit do školy, jeho spánek se zlepšil

Když byly synovi čtyři roky, zkolabovala jsem. Totální vyčerpání organismu. Obdivovala jsem manžela, který chodil do práce a ještě se občas staral o syna i v noci, kdy jsme se střídali a snažili se každý alespoň chvíli spát. Situace se zlepšila, když syn začal chodit do školy. Spal krásných sedm hodin. To znamenalo, že usínal před půlnocí. Ale byli jsme za ten pokrok šťastní.

Dnes je syn již skoro dospělý a dokáže prospat noc včetně dopoledne. Jeho spánková abnormalita způsobila, že jsme neměli odvahu si pořídit další dítě. Vlastně jsme na to neměli ani sílu. A dnes se smějeme tomu, jaký spáč se ze syna stal. Vůbec nám nevěří, když mu vyprávíme, jak obtížné roky jsme zažili. Mám úžasného manžela. Přísahám, že bez něj bych to nezvládla. Oba jsme si sáhli na dno svých sil, ale spolu jsme dokázali vše překonat a být si oporou.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Beáta (42): Deset let jsme se marně snažili o miminko. Pak místo menopauzy přišla ta nejkrásnější zpráva