Jirka (36): Byl jsem vždy proutník, ale osudné zaklepání na dveře mi navždy změnilo život

Vždycky jsem byl rád, že si můžu dělat, co chci, kdy chci a nemusím se nikomu přizpůsobovat. Ženy jsem střídal jako ponožky, vždy šlo jen o povyražení, společně strávenou noc a honem, ať už je pryč. Pro někoho možná nepochopitelné, mně to naprosto vyhovovalo. Moje matka byla nešťastná z toho, jaký život vedu, přála si vnoučata. Bohužel, její přání jsem naplnit nedokázal.

Mohlo by Vás zajímat:

Libor (41). Ještě jsem neměl ženu, asi jsem homosexuál. Jistě to ale stále nevím

Vypadala jako víla

Byla sobota ráno, já jsem si dopřával klidného spánku po divoké noci strávené v baru. Můj klid narušilo bouchání na dveře. Neměl jsem v plánu jít otevřít, ale dotyčná osoba měla výdrž. Nedalo se tedy nic dělat. Oblékl jsem se a šel ke dveřím. Před dveřmi stála malá drobná blondýnka, která měla dlouhé vlasy jako zlatovláska. Neřekla nic, jako omlouvám se, že budím, nebo něco takového. Jen, potřebuji pomoc, utekli mi psi, musím je najít.

Já, který zvířata moc nemusím, jsem se obul a běžel s mladou neznámou ven hledat její čtyřnohé kamarády. Doběhli jsme až k lesu, kde jsme je zahlédli a společnými silami pochytali a odvedli domů. U baráku mi moc poděkovala a odešla.

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (48): Mám poměr s partnerem své dcery. A nehodlám s tím přestat

Aha, tak toto je láska

Lehl jsem si do postele a myslel na slečnu, která zcela pohnula mým myšlením. Nebyla taková, jako ty holky, co si tahám domů na jednu noc. Bylo jasné, že ji musím ještě vidět. Jenže jsem ani netušil, ve kterém patře vlastně bydlí, natož jak se jmenuje. To mě lákalo ještě víc. Místo sobotního vysedávání v restauraci jsem seděl u okna a čekal, kdy ji uvidím. Musí přeci někdy ty psy vyvenčit, říkal jsem si. Dočkal jsem se. Byl jsem už oblečený a připravený vyběhnout. Cestou ze schodů jsem si promítal, co jí vlastně řeknu. Nenapadlo mě vůbec nic, přitom znám tolik frází, které na ženy zabírají.

Dohonil jsem ji a zmohl se na ,,ahoj“. Otočila se a vypadalo to skoro, že neví, kdo jsem. ,,Ahoj, já jsem Jirka." Usmála se na mě tak, že jsem myslel, že se skácím k zemi. ,,Ahoj, já jsem Simona," a podala mi ruku. To odpoledne jsme spolu strávili v lese, povídali jsme si, jako kdybychom se znali roky. Byla velmi atraktivní, krásná, přitažlivá a hlavně chytrá. Měla jasně dané priority. Tuhle jsem si nemohl pozvat domů hned po prvním rande, jak jsem míval ve zvyku. Nešlo jen o jednu noc. Já starý proutník jsem se zamiloval až po uši. Na návštěvu ke mně přišla až po měsíci.

Dnes je to rok, co spolu bydlíme, a myslím, že moje matka bude mít radost z výsledku těhotenského testu.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.