Facebook
Instagram
Zatímco někteří lidé si užívají spokojeného života se svými protějšky, jiní se jen tak potloukají a jsou sami. To je taky případ Libora, jehož toho ale trápí víc. Podívejte se, o co se s námi podělil.
Jsem nejmladší z pěti sourozenců. Rodiče mě měli docela pozdě, teď jim je už přes 80 let, a já jsem byl odmala pořád tak trochu jiný. Ve škole jsem dělal vylomeniny, doma jsem neposlouchal a s kamarády jsem si moc nehrál. Měl jsem jich jen pár a všichni to byli floutci jako já.
Tak už si konečně někoho najdi!
Máma s tátou mi věnovali hodně energie, ale postupem času to nejspíš vzdali. Věděli totiž, že já se stejně nezměním a už zůstanu takový, jaký jsem. Zkrátka odlišný než všichni ostatní. Já sám vím, že do společnosti úplně nezapadám, ale změnit se už asi po tolika letech nezvládnu.
Loni mi bylo čtyřicet let. Pracuji v obchodě a stále bydlím u rodičů. Zatímco ostatní sourozenci už dávno vyletěli z našeho hnízda, já pořád obývám stejný pokoj, ve kterém jsem vyrůstal. Máma mi stále říká, ať si někoho najdu, jenže já ani nevím, koho bych měl hledat.
Asi jsem homosexuál
Nikdy jsem totiž nikoho neměl a stále jsem panic. Na škole jsem se s kamarády sice díval holkám na zadky a na prsa, ale že by mě nějaká z nich přitahovala, to se říct nedá. Později jsem se pár kamarádům, se kterými jsem se čas od času stýkal, chlubil, že mám doma každý víkend jinou. Jenže jsem kecal a jenom jsem si z nich dělal srandu.
Více než ženy mě však přitahují chlapi. Rád se dívám na vymakaná těla sportovců, pánové jsou mi daleko sympatičtější a v jejich společnosti jsem vždy tak trochu napjatý. Když si na internetu pustím porno, tak už jenom pánské. Na seznamkách se zase vydávám za ženy, abych z pánů vylákal jejich nahé fotky. Zkrátka si myslím, že jsem gay.
Na střední mě přitahoval jeden kluk z vedlejší třídy. Tehdy jsem se za to ale styděl a nechal jsem si to pro sebe. Kdo ví, možná že tam to někdy celé začalo. Od té doby už ale uplynula spousta let a já jsem stále sám, zavřený ve svém pokoji a rodičům na krku. Takový život už mě ale nebaví…
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.
