Marika (27): Přítel mě stále srovnává s cizími ženami. Nechápe, že já jiná nebudu

Marika (27): Přítel mě stále srovnává s cizími ženami. Nechápe, že já jiná nebudu
Zdroj: Freepik.com

Marika se dlouho učila smířit sama se sebou. Věděla o sobě, že není žádná krasavice. Dokonce se naučila mít ráda i svá kila navíc a našla si přítele, který tvrdil, jak je úžasná právě proto, že je svá. Jakmile spolu ale začali bydlet, chtěl, aby se začala měnit. Jak to Marika přijala?

Šárka Žižková
Šárka Žižková 07. 01. 2021 08:30

Jsem zcela obyčejná holka, která od života nechce víc než zdraví a štěstí své rodiny. Nějak nevyčnívám, vedu obyčejný život.

Byla jsem šedá myš

Nikdy jsem si na nic nehrála. Svá kila navíc jsem nemaskovala. Dokonce jsem se je naučila mít i ráda. Nejsem výstřední typ, spíše naopak. Snažím se, abych byla co nejméně vidět. I když jsem měla hezké dětství, považuji se za šedou myš. Rodiče mě milovali, o tom jsem přesvědčená. Možná mě jen málo rozvíjeli, ale to už je na jiné povídání.

Co se týče kluků, nikdy jsem žádné nesháněla. S mojí vizáží to stejně ani moc nešlo. Malá, oplácaná holka, která má brýle jak dva popelníky. Kdo by o ni stál? Za můj postoj může zkrátka moje nízké sebevědomí. Roky jsem se učila sama se sebou smířit. Je nesmírně důležité mít se rád. Já se to naučila a najednou jsem si nepřišla tak zbytečná.

Možná to začalo i nějak působit navenek. Jednou mě na ulici oslovil muž. Honza působil trochu jako suverén, takže jsem vytáhla své pomyslné senzory a měla jsem se na pozoru. Tvrdil, jak je to úžasné, že ještě existuje takto čistá duše, jako jsem já. Dokonce tvrdil, jak jsem přitažlivá právě proto, že jsem při těle.

Přítel mě začal srovnávat s jinými ženami

Říkal to tak často, že jsem tomu začala i věřit. Byla jsem velmi dlouho opatrná, než jsem popustila uzdu svým citům. Zamilovala jsem se do něj až po uši. Náš vztah jen kvetl a já si létala na obláčku. Dva roky jsem se bránila tomu, abychom spolu začali bydlet. Nechtěla jsem nic uspěchat. Stále jsem si nebyla jistá, že i Honza je upřímný.

Nakonec mě zlomil a zařídili jsme si byt. Čekala jsem na den, kdy se to mezi námi začne měnit. Už jsme spolu jen tak nerandili. Nenápadně se začala vytrácet prvotní vášeň. S tím se možná dalo počítat. Když spolu dva lidé bydlí, má to také své kouzlo, ale velmi rychle se dá sklouznout do stereotypu. A toho jsem se obávala ze všeho nejvíce.

Jenže přišlo něco jiného. Doma vládla docela pohoda, ale Honza mi začal nenápadně ukazovat fotky cizích žen. Jednalo se o nějaké profily ze sociálních sítí. Vždycky ke mně přišel, vrazil mi mobil před obličej a řekl: „Ta je ale svalnatá, viď?“ Nebo: „Ta má krásné dlouhé vlasy!“ Bylo jasné, že se mi tím snaží něco naznačit.

Vadí mu na mně úplně všechno

Poslední dobou mu začaly vadit mé brýle. „Proč nejdeš na operaci, abys tu hrůzu mohla sundat?“ začal do mě rýpat. „Mám brýle pomalu od narození, jsem na ně zvyklá,“ řekla jsem. „Tak si kup alespoň nějaké decentní, takhle vypadáš jako Mánička od Hurvínka,“ vyštěkl a začal se smát. Bylo mi hrozně. Najednou mu na mně vadilo snad úplně všechno. To, co mu přišlo na začátku úžasné a nevšední, je dnes problém.

Už mi našel i kliniku, kde provádějí operaci očí. Ta stojí neskutečné peníze, které já nemám. Nutí mě, abych si nechala udělat nějaký moderní účes. Co mu vadí nejvíc, jsou má kila navíc. Na rovinu jsem mu řekla, že nic z toho měnit nebudu. A pokud ano, tak až já sama budu chtít. On zjevně hledal jenom holku, kterou zblbne a pak si ji ochočí. Spletl se. Možná mám vzhled ošklivky, ale blbá nejsem.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz. 

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články